#27 Drabble November (B. A. P.)

27. listopadu 2016 v 23:50 | Erebos |  Drabble November
Už je to dlouho, co mi některá skupina přišla pod ruku dřív, než nápad, co napsat, ale tentokráte to tak nějak znělo... správně. Enjoy! Smějící se


Youngjae neklidně vmotal dlaně to lemu mikiny, stisk natolik pevný, že mu téměř bělaly klouby. Měl tisíc chutí si v nervózním tiku skousnout ret, ale věděl, že by si rozmazal čerstvě udělané líčení, za což by jej stylistka vynesla v zubech, nemluvě o tom, jak zdevastovaný jeho spodní ret byl, rozdrásaný do krve a lehce oteklý.

Nenáviděl onu nervozitu, která je vždy obkroužila jak svěrací kazajka při přípravách na rozhovory. Nikdy neměl problém s koncerty nebo setkání s fanoušky, ale rozhovory jej stále rozrušovaly, možná ještě více než kdy v minulosti.

Uhladil látku oděvu z obavy, aby nic nezmuchlal a přesunul se k neklidnému pohrávání si s prsteny na rukou, každý z nich nepřirozený a těžký.

"Jae?" ozvalo se kousek od něj, což jej donutilo zvednout hlavu a zůstal tváří v tvář s Daehyunem, na chvíli zmatený znepokojenou vráskou na tváři druhého. "Copak se děje?"

Youngjae mlčky zavrtěl hlavou, trhnul rameny. Nebylo to nic neobvyklého, jen zkrátka všechny myšlenky byly trochu moc, zamísené s bolestnými komentáři, které vždy byly o tolik silnější, než ty pozitivní a bylo jednodušší se na chvíli ztratit v pokusu o uklidnění nezvladatelné bouře.

Starší muž se natáhl pro jeho dlaně, prsty přeběhnul přes klouby a stisknul, tiše nabízejíc podporu.

"Můžou si říkat, co chtějí," zašeptal Daehyun, držel s ním oční kontakt. "Nejsou na našem místě a vidí jenom kapitolu v našem životě, ale podle kapitoly nemůžeš soudit knížku." Věnoval mu váhavý úsměv, na chvilku propletli prsty, než starší znovu pokračoval: "Pokaždé se najde někdo, kdo se ti bude snažit naznačit, že nezapadáš, nebo že kdokoliv z nás nezapadá a někdy to nebude náznak a vrazí ti to přímo do tváře. Ale… jsme trošku jako puzzle, nemyslíš?"

Daehyun naklonil hlavu, nejspíš čekajíc na Youngjaeho reakci, ale on byl ztracen. Jeho dlouholetý kolega a drahý přítel se na něj doopravdy usmál. "Každý z nás je jiný. Máme různé hrany a záhyby, ostré okraje a někdy to vypadá, že spolu nezapadáme. Ale když se jako jednotlivé dílky puzzle dáme dohromady, vznikne něco krásného."


Úsměv, který spolu sdíleli, nebyl schopen vyléčit každou úzkost, nejistotu a zahnat veškerý strach. Ale byl to začátek.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 27. prosince 2016 v 14:17 | Reagovat

Naprosto nádherné. A Dae má pravdu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
LAYOUT BY: KIM LULA | purple-line.blog.cz