Cestou trnitou

10. června 2014 v 6:54 | Erebos |  K-pop
Hey guys! Hah, ještě žiju... Pardon za tu dlouhou pauzu, ale znáte to...škola na konci roku je náročnější, nějak nebyl čas a síla psát. Tuhleto jsem psal někdy kdysi dávno, ale teď lítám někde po Liberci se školou a děsím přítomné, takže psát budu, hned jak se vrátím ;) Enjoy!



Mezi zuby drtil spodní ret a snažil se v sobě udržet veškeré zvuky. Bylo mu jasné, že to je zbytečné a že stejně začne skučet. Ale nesměl se prozradit. Všechno by se provalilo a to nemohl dopustit.
"Tak co, ty malá děvko," ozval se mu u ucha slizký hlas a cizí jazyk mu přejel po lastuře. Ledové dlaně se mu svezly po holé páteři a zanechaly za sebou pár škrábanců. "Líbí se ti dárečky k Vánocům?"
Leeteuk měl ruce připoutané nějakým záhadným způsobem ke zdi, šátek utažený přes oči a nohy vyzvednuté nahoru. Ležel na břiše, takže jeho páteř bolestivě protestovala proti nepřirozenému zalomení, o matraci se opíral jen hrudníkem a nohy měl od sebe roztažené a připoutané tak bolestivě, že ho chvílemi i přestávalo trápit to, že tu leží odhalený jako největší kurva.
Hlavně nebrečet, říkal si a dusil v sobě víry emocí, které s ním div nelomcovaly ze strany na stranu. Strach z neznámého, ponížení, bolest, úzkost, odhodlání vydržet. Pro kluky.
Zakňučel, zalapal po dechu a snažil se uhnout před nesnesitelným tlakem v konečníku, ale nebylo to nic platné. Vyhrkly mu slzy, byl si téměř jistý natrženým konečníkem a uhýbání před tlakem mu snad přerazilo páteř. Cítil horké slzy vsakující se do šátku i krev valící se úžlabinou jeho páteře.
Počítal s tím, že ho znásilní, byl to přeci obchod. Počítal se spoutáním. Ale rozhodně si nedokázal představit to, co zažíval. A podle všeho mělo být hůř.
"Podívej, mám ještě další dáreček," ozval se mužský hlas, následovalo zasvištění a Leeteukovi se na zádech rozhořely pásy štiplavé bolesti. Znovu se prohnul a přísahal by, že jeho páteř je na kousíčky. Bič… ten magor na něj vážně vzal bič. To si takových věcí nikdo nevšiml? Zaúpěl bolestí a hned na to se mu kolem krku utáhl studený obojek, o kterém ani nevěděl, kde k němu přišel. Zalapal po dechu, kterého se mu rázem přestalo dostávat, jak chladná přezka tlačila na průdušnici.
"Tobě se snad dárečky nelíbí, že bys mi chtěl uhýbat?" ozvalo se znovu a v tom hlase byla slyšet hrozba. Polkl. Tohle nebylo dobré. To vůbec nebylo dobré. A potvrdilo mu to i několikeré plesknutí kůže o kůži. Zaskučel, i když si sliboval, že nic nedá najevo.
"Hej," ozval se třetí hlas odněkud, kde tušil dveře a to byla pravděpodobně poslední kapka. Všichni budou po zbytek jeho služby vědět, že se choval jako ta nejposlednější děvka. Slyšel nadávky a řev, ale mozek jakoby měl v mlze, nebyl s to rozeznat jediné slovo i když byli určitě kousek od něj.
Až klapnutí dveří jej trochu přivedlo zpět. "Chlapče," ozvalo se u jeho ucha a někdo se jej dotknul na nahém rameni. Ne! Znovu už ne! Byl jako šílený. Adrenalin pumpovaný do žil mu nedovoloval cítit bolest, kterou si způsoboval zběsilým trháním v poutech.
"Hej, hej, klid! Nikdo ti nechce ublížit." Slyšel je. Ty slova, ten hlas, ale nebyl schopen jim uvěřit. Navíc jej obojek stále přiškrcoval a znemožňoval mu myslet. Náhle mu nohy spadly dolů s děsivým zachřestěním a celá jeho kostra protestovala. Obojek se ještě víc stáhl a něčí prsty se dotkly jeho kůže na krku, což donutilo Leeteuka škubat sebou na všechny strany, ale nakonec škrtidlo povolilo, až úplně spadlo. Zalapal po vzduchu a zběsile oddechoval, jako kdyby odběhl maraton. Když z jeho očí sklouzl i šátek, nechtěl otevřít oči. Neměl zájem vědět, kdo jej takhle našel a kdo to o něm roznese. Nejraději by se v tu chvíli zabil. Nikdy neměl sebevražedné sklony, ale nyní se cítil opravdu na dně.
"Je ti líp?" ozval se znovu mužský hlas, ale on odmítal komunikovat. Byl si téměř jist, že jakmile by zkusil komunikovat, rozbrečel by se. Jen se pokusil stočit nohy k hrudi a uzavřít se do schránky, kam nikdo nebude moct. I když tělo protestovalo a nohy i ruce byly stále k čemusi připoutané, stulil se a nechal slzy volně téct. Už mu to bylo jedno.
*****
Nevěděl, jak dlouho tam ležel. Vsadil by se, že to bylo několik desítek hodin, co tam ležel a nebyl s to se pohnout ani o kousek. Věděl, že tam s ním neustále byla ta osoba, která jej našla, ale neměl sílu tu řešit.
Dveře se prudce rozrazily, až se instinktivně zamáčknul hlouběji do matrace. "Teuku!" Skousl si už tak rozkousaný ret. Tohle… nechtěl. "Heechule, neřvi," ozval se druhý hlas. Siwon. Připadal si jako ten největší ubožák. Už ani před kluky nebude mít respekt. Tak moc zklamal…
"Vy kreténi," zavrčel Heechul nepříčetně a Leeteuk slyšel jeho přibližující se kroky a schoulil se ještě víc. Chvilku na to na něm přistála lehká látka. Paradoxně jej přiměla trochu se uvolnit. Už nebyl tak na odiv, i když to už situaci nezachránilo. "To vás ani nenapadlo mu trochu pomoct?" syčel dál subleader a Teuk by se vsadil, že jej musí Siwon držet za rameno, aby nikoho nezabil. Jeho vzhled rozhodně neodpovídal povaze.
Čísi ruka se dotkla té jeho na rozedřené kůži kolem okovů. Poplašeně sebou zaškubal. Kdo to je? Co chce? Co to dělá? Zasyknutí jej však přesvědčilo o tom, že je to jeho kolega.
"Teukie?" ozvalo se něžně u jeho hlavy. "To jsem já, Siwon a je tu taky Heechul. Jenom my, ano? Nás se přeci bát nemusíš, že ne? Víš, že bychom ti neublížili. Dovolíš nám dát pryč ty prapodivné věci na rukou a nohou? Určitě už tě to musí bolet. Teď ti sáhnu na levou ruku, ano? Neboj se, jsem to jenom já a chci ti jenom uvolnit ruku. Musím to o kousíček utáhnout, aby se daly otevřít. Nechci ti nijak uškodit. Mě přeci znáš." Nepřestával mluvit a po chvíli se mu konečně povedlo zbavit se jednoho pouta. Než se zbavili všech řetězů, řemenů a dalších příšerností, zabralo jim to dlouhou chvíli.
Zaschlá krev jej tahala na kůži, když se pokusil opatrně stočit ještě víc do klubíčka. "Pomalu," brouknul něžně Heechul a jemně mu odhrnul pár vlasů spadaných do obličeje. Další ucuknutí ho donutilo se zachmuřit. "No tak, Teukie. Nás se přeci bát nemusíš." Žádná odezva ani jednoho zrovna nepotěšila.
"Vezmeme tě domů. Siwon tě teď zvedne, jo? Vlastně, počkej," ztichl na chvíli Chul a jeho kroky odezněly z místnosti, jen aby se za chvíli vrátily. Kolem těla nejstaršího přistála lehká látka, zřejmě přikrývka. Zcela automaticky si její okraj přitáhl pod bradu a z velké části se za ní schoval, použil jí jako štít.
"Teď tě Siwon zvedne, ano? Já bych tě stejně neunesl. Odneseme tě do auta a vezmeme tě domů." Drobné tělo sebou pod přikrývkou trhnulo. "Ne," zakňučel tiše, první slovo po celém incidentu. "Ne? Co ne, Leeteukie? Ne jakože nechceš do dormu?" pochopí Hee a bolestně se pousměje. "Hyung, slibuju, že všechno bude dobré. Kluci už stejně spí a my zůstaneme s tebou, to se vyřeší a až to budeš chtít říct, uděláš to, ale až ty budeš chtít. Ne dřív. Bude to dobré," připojí se svým hlubším hlasem Siwon. "Teď tě zdvihnu a půjdeme, ano? Přece by ses nebál. Nás, ani kluků." Když se nejstaršího dotknul, ještě několikrát s sebou zaškubal, ale nakonec se nechal vyzdvihnout do pevné náruče. Heechul nevydržel a stiskl jeho dlaň.
Nejstarší otevřel oči, podíval se na ně pohledem lovené a štvané zvěře a konečně se rozbrečel. Organismus vyčerpaný bolestí, šokem a vším to jednoduše nezvládl a zhroutil se. Leeteukova hlava padla bezvládně dozadu a tělo ochablo.

"Bude to dobré, jenom omdlel, na chvilinku. Z toho se dostane," zamumlal Heechul. Přesto oba dva věděli, že to není až tak snadné.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 10. června 2014 v 19:17 | Reagovat

Jak to, že si někdo dovolil takhle ublížit Leeteukovi? Co to vůbec bylo za zrůdu?
A jak se vlastně do toho pokoje Teukie dostal? Nebo spíš do celé téhle zrůdné situace.
Nechtěl bys prosím napsat pokračování, kde bych se to dozvěděla?
Prosim prosim...

2 erebosspes erebosspes | Web | 10. června 2014 v 21:34 | Reagovat

Ou, jasně jasně, měl jsem asi zmínit, že tohle měla být část kapitolovky, jenom jsem ještě nenapsal nic víc a jinou povídku jsem tuhle sebou neměl. Ale další kapitoly určitě dopíšu, dodám, dovysvětlím

3 Hatachi Hatachi | 11. června 2014 v 20:24 | Reagovat

[2]: Děkuju ;-)

4 dg-entertainment dg-entertainment | 21. června 2014 v 17:46 | Reagovat

Zabiju toho bastarda, co mu ublížil! Nejsi to doufám ty Erebosi :D

5 Han Han | 22. června 2014 v 15:11 | Reagovat

Strašně krásně píšeš, moc se těším na pokračování :-)

6 ringman ringman | Web | 17. června 2015 v 16:33 | Reagovat

Оффтоп. Jak Jste расскрутили svůj blog? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
LAYOUT BY: KIM LULA | purple-line.blog.cz