Napsáno ve hvězdách

23. března 2014 v 2:05 | Erebos |  K-pop
Hesy guys! Smějící se Je tu vůbec ještě někdo, když na vás takhle kašlu? Nah, já vím, je to děs a hrůza, že? Ale notebook už bych měl mít během příštího týdne, takže potom se pokusím zabrat a dostanete něco jako omluvu. Ale proč tu vlastně jsem, psal jsem povídku do soutěže (opět) a zase se to odebralo úplně jiným směrem, než bylo zadání (opět), takže tím uplatím vás. Opravdu to je blbost, ale třeba někoho potěší. Enjoy!



Bývají dny dobré, pak ty špatné. Někdy i něco mezi tím, jen takové ohlušující ticho a prázdné pohledy. A nakonec tu jsou ty chvíle, kdy se člověk sype jako domeček z karet, sráží se na kolena, ohýbá se jako ztrouchnivělý strom a i přesto musí zůstat stát. Tvářit se silně, rozdávat úsměvy, zatímco se v něm lámou opěry jeho duše, celého vnitřního já a sypou se jako písek z roztříštěných přesýpacích hodin. Nezbude nic, jen prázdné tělo schraňující zbytky poničeného já. Falešný úsměv a bolest vepsaná v očích.

Siwon trpěl. Maska na tváři pomalu ale jistě praskala a odpadávala po kouscích, odhalujíc jeho pravé já. Osobu poničenou, zoufalou. Zlomenou. Věděl, cítil na sobě všechny ty pohledy, všechny ty kamery zaměřené na něj. A cítil, jak se hroutí sám do sebe, jak se střepy z jeho nitra zabodávají do orgánů, do srdce, putují krví a trhají žíly na kousíčky, než se zabodnou do mozku v dalším výbuchu agonie. A od moderátorů stejně jako od publika se mu dostávalo možná tak smíchu. Věděl, zatraceně dobře věděl, že se nesmějí vysloveně jemu, že je rozesmívá i sama ta situace, ale mozek je těžké oblbnout. Jak člověk obelhá sám sebe?

Zhluboka se nadechl a ještě jednou hodil pohled do publika, žaludek se mu svíral nevolností i jakousi nervozitou. Hrudník se mu zdvíhal ve zvrácené podobě staccata a ruce se mu začaly třást. Rychle odpověděl na poslední otázku a stáhnul se za hradbu z těl ostatních kluků. Cítil, jak se mu do očí začínaly pomalu tlačit slzy a přes stažené hrdlo se mu dýchalo ještě hůř. Věděl, že už to víc nezvládne. S rukou před ústa se ztratil v zákulisí.
*****
"Kde je Siwon?" sklonil se Heechul nenápadně k Leeteukovi a šeptal mu do ucha. Věřil tomu, že ostatní těla je spolehlivě kryjí. Tvář staršího se vytřeštila v šoku, rozhlédl se a těkal po všech na stage. Jak si zatraceně mohl nevšimnout, že jeden z nich chybí? Už se otáčel směr zákulisí s úmyslem najít svého dongsaeng, ale Heechul mu stisknul rameno. "V pohodě, Teukie," šeptnul. "Tebe za chviličku vytáhne ten moderátor dopředu, já se na chvíli ztratit můžu."

Starší si skousnul ret a nakonec pokýval hlavou. "Ale prosím tě," podíval se na mladšího zoufalým pohledem v očích, "víš, jak to s ním je..." Mladší jen pokýval, pohodil hlavou, aby dostal vlasy z očí a stejně jako jeho mladší kolega se ztratil ve stínech zákulisí. Však on už to Leeteuk potom nějak okecá.
*****
Ve skutečnosti Heechul ani nepátral v zákulisí, nebylo třeba bloudit, když věděl, kde Siwon je. Proklouznul ke schodům vedoucím nahoru a bral je po dvou, aby byl rychlejší. Nemýlil se, dveře na střechu byly pootevřené, pohupovaly se pod nárazy studeného větru. Sám do nich strčil a proklouzl na plochu bičovanou ledovými poryvy větru. Proti temné, hvězdami poseté obloze se rýsovala vysoká postava, stojící na kraji s rozpaženýma rukama a hlavou zakloněnou.

"Siwone," brouknul tak, aby se mladší nevyděsil a pomalu kráčel k němu. Siwon se otočil a když jej poznal, ustoupil o pár kroků blíže k němu a dlaněmi si setřel slzy stékající po tvářích. Heechul beze slov rozpažil ruce a když mu mladší padnul do náruče, obmotal kolem něj paže v pevném objetí.

"Omlouvám se," vzlykal mu mladší do ramene a pevně svíral v dlaních látku na zádech. "Já už nemůžu, Chullie, já už prostě nemůžu."

Heechulovi samotnému se do očí tlačily slzy, když slyšel tu bolest v hlase mladšího, ale věděl, že by ničemu nepomohlo, kdyby se sesypal i on. Jen tělo v náruči více stisknul a pomalu s ním klesl na kolena, do sedu a přitáhl si ho ještě blíž. Rukou mu vjel do vlasů a druhou jej objímal kolem pasu, sám nevěděl, jak se chovat. On skoro nikdy nebyl ten silný, ten ochraňující a najednou byl v situaci utěšovatele.

"Víš," zašeptal nakonec a probíhal mu vlasy v jakémsi laskání a masáži kůže hlavy. "Chápu tě. Já být na tvém místě, tak dopadnu mnohem hůř. Já bych to nedokázal."

Zvedly se k němu tmavé oči. "To ti nikdo nevěří, Chullie." Odpovědí mu byl hořký smích.

"Vážně si myslíš, že já jsem tak těžce v pohodě, jak vypadám? Ne, Siwone, já jsem taky v háji. A hodně. Nezvládám to, Siwone, opravdu ne. Ne od té chvíle, kdy odešel... kdy odešel... Hangeng." Znovu se uchechtnul a těžce, roztřeseně vydechnul a jen těžce zadržoval slzy. "Jsem psychicky úplně v háji, Siwone. Kdybych neměl podporu v Teukovi a Eunhyukovi, už jsem to dávno skončil, a to myslím vážně. Už jsem jednou v ruce držel žiletku a opravdu jsem to málem udělal. Teukie mě zastavil včas, jinak..." Znovu vydechl a zaklonil hlavu v němé touze nechat slzy sklouznout zpátky. "Nejsem v pořádku, Siwone, opravdu nejsem. Ale, i přes to, jak moc v prdeli jsem, vím, že... že občas pomáhá všechno jenom někomu říct. Dostat to ze sebe a trochu si ulevit. Jenom.. chci, abys věděl, že... že když budeš potřebovat, tak nejsi sám. Je kolem tebe dost lidí na to, aby ses mohl o někoho opřít. Ale padnout tě nikdo z nás nenechá."

Siwon se k němu otočil a roztřeseně vydechnul. Chvíli těkal pohledem z jednoho Chullieho oka do druhého a nakonec pomalu, ale přesto rozhodně zavrtěl hlavou. "Ne," řekl rozhodně. "Ne, teď vím, že problémy máme všichni, nechci tím někoho ještě víc zatěžovat. Ale paradoxně to... nějak pomohlo ulevit, tady, víš?" položil si ruku na hrudník a pousmál se. "Asi jenom... asi toho je prostě moc. To bude dobré." Očima zalétl znovu k noční obloze, ale neodtáhl se, naopak, ještě pohodlněji se o staršího opřel. "Myslíš, že je opravdu něčí budoucnost napsaná ve hvězdách?" zeptal se tiše a hleděl na ty drobné bílé tečky.

Heechul si povzdechnul: "Nemám tušení, ale kdo ví?" Chvilku tiše hleděli na oblohu, než se starší vymanil z jeho objetí a s nechápavým pohledem v zádech jej chytnul za dlaň, vytáhl do stoje a tahem dostal až na samotný okraj střechy. Posadil se, nohy hodil přes okraj, pevně se zachytil a pohled upřel na rozzářený noční Soul, tolik kontrastní k poblikávající, temné obloze. Siwon se za chvíli posadil vedle něj a jednu Heechulovu dlaň sevřel ve své, snad pro ten prostý kontakt, možná pro sílu, kterou by mohl načerpat. Heechul se neptal.


Seděli tam, dvě postavy zlomené vlastními sny, s popraskanou duší a i přesto s podivným uspokojením v srdcích, způsobeným tím pocitem, že nejsou sami. Dvě postavy, hledící na oblohu a hledajíc tajemství, které by jim hvězdy mohly sdělit.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 23. března 2014 v 22:25 | Reagovat

To bylo úžasné. Což mi připomíná, že i celebrity jsou jen lidi s vlastními problémy :-)

2 dg-entertainment dg-entertainment | Web | 25. března 2014 v 7:20 | Reagovat

Hahaha původní moje povídka do soutěže byla děs a hrůza. Ale když jsem to psala po druhé tak z toho vylezlo něco co se UkeEli docela i prý líbilo. Prý pomalu ani nevěřila,  že jsem to opravdu psala já.
Well tahle povídka přesně jak si napsal se trošku odchýlila od tématu uke Siwon :D ale tak buď v klidu ;) taky se mi občas stává,  že to co píšu nedává kolikrát ani smysl.

3 Elizabeth Elizabeth | 18. dubna 2014 v 1:25 | Reagovat

Nevím co na to říct....snad jen....páni ty si úžasnej :3 Opravdu moc se mi líbí tvůj styl psaní. První odstavec mě dostal.Nah nah konečně někdo :3 let me love you :3 Super povídka.SiChul sice moc nemusím, ale tohle bylo vážně super.Jen tak dál hochu :D

4 Jaera Jaera | Web | 22. srpna 2014 v 17:44 | Reagovat

Jak řekla Hatachi - i stars jsou jen lidi... Díky, za tvoje úžasné povídky!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
LAYOUT BY: KIM LULA | purple-line.blog.cz