Just sleep, baby

16. února 2014 v 22:16 | Erebos |  K-pop
Neříkal jsem náhodou něco o čtvrtku? No jo, já vím, jsem strašný, opravdu. Slíbil jsem to a vykašlal se na vás... Vážně, budu se muset na tom telefonu naučit psát, já vás obdivuji, holky, já to prostě nedávám Smějící se. Naštěstí zítra už si budu moct vyzvednout notebook, takže začnu psát, možná vás něčím i brzy uplatím Mrkající Jinak tohle byla původně povídka do soutěže na Erroru, ale vzhledem k tomu KDY jsem to psal (vážně, nesmím psát ve škole a dopisovat ve tři ráno, pak to dopadá takhle), tak to prostě poslat nemůžu. Místo toho jsem smolil ještě rychle náhradní příběh. Ale aby to jen tak nezůstalo ve vyhozených pokusech, házím vám to sem jako malý úplatek a omluvu. A opravdu, za tu stupiditu toho příběhu se omlouvám. Enjoy!



Přetočil se na bok a oklepal se zimou, jak se mu pokrývka svezla z ramen. Husí kůže mu naskákala snad až na patě a věřil, že mu umrznou ruce a tělo zatím utone ve vedru a potu. Natáhl dlaň, aby si deku znovu přitáhl až ke krku a svaly nad pohybem zaprotestovaly. Ani se nenamáhal otevřít oči, stejně cítil víčka slepená k sobě. Budík ještě nezvonil a v dormu panovalo ticho, takže se těžce přetočil na druhý bok, přitiskl si deku až pod bradu a obličejem se zavrtal do potem zavlhlého povlečení. Těžký, sípavý dech v plicích mu nepříjemně přerušoval snahu usnout, ale stejně jej nakonec spánek milosrdně přemohl.
*****
JR se nevrle zamrvil na posteli a otočil hlavu na druhou stranu; pryč od bodavých slunečních paprsků, které jej řezaly do očí a rozpalovaly mu tvář. Měl sto chutí zaúpět a popadnout polštář, pod nějž by si schoval hlavu a mohl ještě chvíli předstírat, nebo dokonce zpět přivolat spánek. Někdy se ptal sám sebe, jestli byla pozice leadera zrovna pro něj. Zodpovědnost za všechny kluky a kupa povinností jej někdy vytáčela k nepříčetnosti a nedostatek spánku tomu taky zrovna nepomáhal. Přesto nikdy nedal nic najevo. Stačilo se podívat na ostatní, na jejich radost a všechny ty úspěchy, kterých dosáhli společně, a snést se dalo všechno.

Přesunul se do polohy vsedě a bosýma nohama se dotknul podlahy. Zasyknul nenadálým chladem, což probudilo celé jeho tělo a pomohlo mu fungovat. Vyhoupnul se na nohy a se zakřupáním několika kostí se důkladně protáhl, krátké triko se vyhrnulo a odhalilo vypracované bříško. Důkladně si zívnul a šouravým krokem vypadnul z pokoje s úmyslem vzbudit ostatní, stejně už byl čas, budík by měl zvonit během pár minut. Neobtěžoval se s klepáním, jednoduše vpadnul do prvního pokoje. Ren byl zabalený až po nos v dece, jen sevřené oči a dlouhé blonďaté vlasy byly vidět. "Rene," zamumlal leader ještě spánkem poznačeným hlasem a pár kroky překonal vzdálenost k posteli, prstem odhrnul pár pramenů vlasů z té křehké tváře a počkal si na zatřepotání očních víček. Pomalu sjel dlaní až na Minkiho rameno a jemně zatřásl. "Vstávej," zvednul hlas ze šepotu na normální úroveň. Tmavé oči se na něj mírně omámeně zahleděly. "Bré ráno," ozval se nejmladší a protáhl se vleže jako koťátko. "Dobré," oplatil mu úsměv a otočil se k odchodu. "Vstávej, snídani udělám za chvíli." S podobným scénářem se opakovalo buzení ostatních členů, jen Minhyuna vynechal. Vstával sám, většinou ještě před ostatními. Zapadnul do koupelny, trochu se upravil a za chvíli už se otáčel v kuchyni při přípravě jídla pro ostatní.

O dvacet minut později si konečně uvědomil jednu zásadní změnu. Minhyun chyběl. Což bylo divné, často se vzbudil dříve, než všichni ostatní a nikdy, nikdy nevynechal společnou snídani. "Viděl někdo z vás Hyuna?" Musel se zeptat, tohle nebylo normální. Měl za ty kluky zodpovědnost a mohl se tisíckrát tvářit jako tvrďák, stejně by se pro ně přetrhnul. Když se mu dostalo od všech jen zavrtění hlavou, vnitřnosti mu sevřel nepříjemný pocit. Vyskočil od stolu, až se hrníčky zatřásly a pospíšil si do posledního pokoje. Ani se neobtěžoval klepat, jen rozrazil dveře. Minhyun ležel schoulený v malém klubíčku uprostřed postele a v celém pokoji se vznášelo… cosi. Jonghyun nebyl schopen to v danou chvíli poznat, jen přešel k posteli a sklouzl dlaní po rameni zabaleném v pokrývce. Látka byla na dotek podivně studená, téměř vlhká a JR by přísahal, že na čele spícího viděl perlící se pot. Než však cokoliv stihnul, Minhyun mátožně rozlepil oči, ve kterých bylo vidět zvláštní matné stíny. "Hyune?" zamumlal a podivně zvláštně vláčně se přesunul do vertikální polohy, deku si stále držíc těsně u těla. "Je už dávno po osmé ráno. Jindy už jsi vzhůru, všechno v pohodě?" přepnul JR do leaderovského módu, už vztahoval ruku, aby se dotkl Minhyunova čela, ale ten ucuknul. "Jsem v pohodě," zabručel podivně tlumeným hlasem a se stále přitisknutou dekou se odebral ke skříni. Jonghyunovi to nešlo do hlavy, ale co mohl dělat. Se zadumaným pohledem se zvedl a poslal kluky v kuchyni se připravit. Znepokojená maska mu zůstala až do doby jejich odjezdu.
*****
Minhyun by to nikdy nepřiznal a rozhodně se snažil na sobě nedat nic najevo, ale pravdou bylo, že mu bylo zle. Ne zle, jako už se několikrát stalo, tohle bylo horší. Motala se mu hlava, až se mu jemně houpal žaludek, těžce se mu dýchalo a neustále mu slzely oči, takže jej neustále vláčely kosmetičky do maskérny nebo jej obskakovaly přímo na place a opravovaly mu vzhled. Ze všeho toho míhání a přemíry zvuků mu hlava přímo třeštila a celé tělo se mu zdálo těžké a ochablé. Při rozhovoru se mu naštěstí povedlo všechny otázky nějak přehodit na ostatní kluky. Nějak ho v tu chvíli netrápilo, že se budou všude šuškat různé fámy proč se to děje a jestli se něco stalo, prostě chtěl jen klid. Už konec a pak blahodárný klid. Děkoval komukoliv, kdo ho zrovna napadl, že dnes měli jen nějaké sezení se společností, které bravurně ovládal JR a on tak nemusel nic, a potom rozhovor.

Trochu sklopil hlavu, zamžoural na hodinky a pokusil se odhadnout, jak dlouho by to ještě mohlo trvat. Aktuální čas jej ujistil v tom, že naštěstí bude brzy celému trápení konec. "A nyní nám Nu'est zazpívají jednu skladbu," vytrhl ho z vlastních myšlenek hlas moderátorky, nepříjemně ječivý, jež mu způsoboval zvonění v uších a následný potlesk pro něj byl téměř mučením, až měl chuť zaskučet. Několik děvčat ze zákulisí vyběhlo s mikrofony, každému zpěvákovi daly jeden a opět se ztratily. "Děkujeme za příjemný rozhovor," pozvedl jej JR a vykouzlil úsměv. "Rádi bychom zazpívali jednu z našich starších skladeb, konkrétně FACE. Děkujeme za dnešní setkání a vaši podporu." Zamával a popošel ještě o kousek dopředu, blíže k publiku, ostatní chlapci stojící za ním. Minhyun se zdržel více vzadu a nechal se unášet tóny skladby. Když přišel jeho part, pozvedl mikrofon k ústům a začal zpívat. Tedy, začal… Nevyšla z něj ani hláska a v tu chvíli byl neuvěřitelně rád za playback. Neobvyklá změna donutila Jonghyuna se otočit, ale Hyun poctivě předstíral zpěv. I přesto mu ale bylo jasné, že to jen tak neprojde.

Využil toho, že kluci se chtěli po dlouhém pobytu v přetopeném sále osvěžit sprchou a vklouzl do auta, které je mělo odvézt zpět. Když ostatní přišli, předstíral spánek a vyhnul se tak otázkám. I on ale věděl, že to nebylo na dlouho. Jen co vystoupili před dormem, vystoupali schody a nechali za sebou zapadnout dveře, chtěl se opět zdekovat, ale Jongyhunova ruka jej přidržela na místě. Ostatní v družném hovoru zmizeli v útrobách bytu a on nyní čelil tvrdému leaderovu pohledu. Připravil se na triádu a tak ho dost překvapilo, když jedna dlaň sklouzla po jeho čele a dolů přes skráň. Hyunova tvář se zachmuřila. "Měl jsi říct, že ti není dobře, trdlo." Mohla to být jakkoliv tvrdá slova, ale v hlase byla slyšet starost. Nekompromisně jej odtáhl do pokoje a oblečeného ve volném oděvu zachumlal do peřin. Minhyun se ani nebránil, opravdu mu bylo zle. Jen se stočil do klubíčka, aby se zahřál, i když žhnul horečkou. "Jen spi, zlato," ozval se nad ním leaderův hlas a na čele mu přistál jemný polibek. Pak už nic nevnímal.
*****
Jonghyun si povzdechnul a promnul si kořen nosu. Minhyunovi bylo zle už skoro týden a pořád se zdálo, že se nezlepšuje. Převážnou většinu času prospal, a když se probral, blouznil v horečkách a byl div, že do něj byli schopni dostat nějaké tekutiny a malé dávky jídla. Už nyní bylo vidět, jak strašně pohubnul a všichni se báli nechávat jej doma samotného. Na druhou stranu jim společnost nedovolila přerušit aktivity a nezajímalo je, že jeden člen chybí. Proto se stalo jakousi rutinou i za těch pár dní, že JR hned po příchodu, nedbaje na únavu, zamířil do Minhyunova pokoje a zkontroloval jej, jestli se mu nepřitížilo. Proto jej překvapily dvě zamlžené mžourající oči zaměřené přímo na něj beze známek zmatení.

"Ahoj," zašeptal leader a posadil se na pelest postele. "Jak je ti?" Minhyun jen souhlasně zamručel a vztáhl po něm ruku: "Pojď ke mně, jsem tu sám." JR by nebyl ani v nejmenším schopen říct ne. Jak taky, když se na něj upíraly dvě prosebné oči a na stehně jej hřála dlaň, kterou už jeho kolega nebyl schopen udržet nataženou. Nestaral se o to, že byl v nepohodlném oblečení, vklouznul pod přikrývku k rozehřátému tělu a pevně jej k sobě přitisknul. Další spokojené zamručení jej ujistilo o tom, že je to v pořádku. Minhyun trochu natočil hlavu a opřel ji o Jonghynovo rameno. Leader si ale všiml, jak se mu klíží oči. Sklonil se, vtiskl mu další polibek na čelo a zašeptal: "Jen spi, zlato."


"To si pamatuju," zamumlal ještě Minhyun. "To už jsi jednou říkal. Taky tě mám rád." A s tím mu hlava klesla a on opět usnul. Leaderovi na tváři vykvetl milý úsměv a upravil si tělo v náruči. "Já tě mám taky rád."
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 18. února 2014 v 20:35 | Reagovat

Náhodou to bylo pěkný.
A pokracování by nebylo? Třeba jenom takový malinkatý..

2 dg-entertainment dg-entertainment | 19. února 2014 v 18:21 | Reagovat

hej to jako že v tý soutěži jsi byl? O.o hehehe já tam ještě furt jsem

3 Erebos Erebos | Web | 19. února 2014 v 20:55 | Reagovat

[1]:Pokračování? Whoa, nad tím jsem nikdy nepřemýšlel, ani nevím, co by tam mohlo být :-D Ale možná to i zvážím, ještě uvidíme ;-)

[2]: Na Erroru? Jo, ještě pořád tam jsem :-) Tvojí povídku z prvního kola jsem četl, ta byla hodně dobrá, v tom druhém si nedovoluju tipovat, která byla tvoje 8-O

4 Kim Lula Kim Lula | Web | 23. února 2014 v 19:54 | Reagovat

Ááááw, tohle bylo tak rozkošné. Strašně pěkná povídka, taká milá a zlatá, yeah, tohle se mi hodně líbilo. Jonghyun a Minhyun, och, miluju ten pár. I když já miluju všechny páry, haha. Fakt, moc krásná povídka.

5 dg-entertainment dg-entertainment | Web | 24. února 2014 v 7:29 | Reagovat

[3]: jak víš, která v prvním kole byla moje?

6 Erebos Erebos | Web | 24. února 2014 v 23:41 | Reagovat

[5]: Vím ;-) Byla s Leeteukem a Yunhem to I anděl má své dny a byla to ta s padlým andělem, nepletu se?

7 Erebos Erebos | Web | 24. února 2014 v 23:44 | Reagovat

[4]: Každý pár má něco do sebe a čím víc jich je... :D
Díky za komentář

8 dg-entertainment dg-entertainment | Web | 27. února 2014 v 20:11 | Reagovat

[6]: um jo...

9 otfried otfried | Web | 21. června 2015 v 9:18 | Reagovat

online pujcky jeseník [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
LAYOUT BY: KIM LULA | purple-line.blog.cz