2. line

29. ledna 2014 v 20:34 | Erebos |  78 line
Pravděpodobně vás všechny miluju, víme? Takže jsem sesmolil další kapitolu 78 line, ale abych byl upřímný, moc mi nesedí. Třeba v tom vy ale něco zajímavějšího najdete. Jinak strašně moc všem děkuji za komentáře, opravdu potěší všechna vaše slova. Jinak jenom taková vsuvka, pár z vás se se ptalo, jestli je povídka No survivors založena na realitě. Ano a ne, můžu jen říct, že jsem změnil jména a nedokázal jsem napsat celou pravdu, toť vše. A ještě něco - Novoroční 18+ povídka je podle statistik nejčtenější povídkou. To mě... dost překvapilo Smějící se (a šokoval mě komentář od Keigh, to je obrovská čest, když na takový nevýznamný blog zavítá někdo takový). A na závěr se omlouvám, že pár dní nic nepřibylo a po tomhle bude další článek asi až v pondělí. Ale hold jsem idiot a do očí jsem si nakapal místo svých kapek ty otčímovy na zelený zákal... přísahám, takhle mi oči ještě neslzely, sotva vidím na klávesnici Smějící se Pfff, to jsem se zase rozkecal o ničem, tak já už mlčím a vy si užijte kapitolu Mrkající

Couple: Han Geng/Yesung





"Ahoj?" zaváhá Yesung, když mu dveře otevře příjemně vypadající mladík, kterého ale nezná. Má tendence zkontrolovat si patro i číslo dveří, přeci jen, bydlí tu s novou skupinou teprve pár dní. Nakonec to ale neudělá, protože si v útrobách místnosti všimne svého nového leadera s nosem v papírech. "Promiň, ještě jsem tě tu neviděl," pousměje se a protlačí se do vstupní chodbičky, kde si skopne boty a hodí bundu na věšák. Čeká, jestli se mu chlapec představí, ale je ticho. Pokrčí si pro sebe rameny a se zamumlaným pozdravem směrem k několika osobám na gauči se odebere k sobě do pokoje… Kde je nastěhovaná nová postel.

"A-ahoj," ozve se za ním cizí hlas. Otočí se, za ním stojí nováček, zmateně se kousajíc do rtu. "J-já Hankyung," dostává ze sebe těžce lámavou, trochu huhňavou korejštinou, nervózně si žmoulá rukávy košile a pohled upírá do podlahy. Takže cizinec, nejspíš z Číny podle přízvuku, co si Yesung dovoluje odhadnout. A dost nervózní. "Yesung," představí se sám, věnuje mu lehký úsměv a víc si ho nevšímá. Nemá moc rád společnost a Hankyungovi stejně nerozumí; učit se čínštinu ho nikdy nenapadlo. Asi to ještě budou mít těžké. Oni všichni.
*
Sleduje, jak se jeho nový spolubydlící vrací ze sprchy s ještě vlhkými vlasy a zahrabává se pod přikrývky svojí postele. Znovu si skousne ret, jako už po několikáté ten den a trochu sebou škubne, jak mírně napuchlá kůže protestuje. Nerozhodně těká pohledem mezi rozsvícenou lampičkou u své postele, knížkou ve svém klíně a novým kolegou. Potřebuje se učit, umí korejsky sotva pár frází a to mu nestačí, navíc společnost mu tohle uložila jako podmínku. Na druhou stranu, nechce si nikoho z kapely poštvat proti sobě a tohle se nyní tváří jako jedna z možností.

Nervózně si sevře okraj deky, trochu těžce dýchá, ale nakonec sáhne po slovníku a vyhledá jednu určitou frázi. Odkašle si, decentně, opatrně, ale tak, aby to bylo bráno opravdu jako začátek konverzace. Nic. To mu na odvaze zrovna nepřidá. Znovu si odkašle, ale když se mu stále nedostane žádné reakce, odkope peřinu a i s knihou v ruce rozklepaně přecapká ke druhé posteli. Má tisíc a jednu chuť si nafackovat za to, jak se chová. Není mu pět, proboha! Dívá se do očí svého spolubydlícího, který se na něj otočí a trochu se podepře na lokti. Cítí, jak mu lehce rudnou tváře, ale postrčí před něj knihu s prstem zabodnutým v jedné z frází: "Neruším tě?"

Dostane se mu jemného úsměvu a zavrtění hlavou. Ukloní se, ale než si stačí vzít slovník zpátky, hmátne po něm Yesung, chvilku listuje a nakonec mu jej podá zpátky, tentokráte ukazujíce jednu z frází on. "Chceš pomoct?" Po chvilce váhání se na sebe oba usmějí a kývnou. I když se cítí nevýslovně trapně, když si sedá na postel vedle Sunga, kam mu poklepáním naznačil, jakmile se dostanou do víru učení, nemyslí už vůbec na nic.
*
Nikdy by ho nenapadlo, že se se Sungovou pomocí naučí tolik. I když se snažil i se Siwonem, který se od něj až zuřivě učil mandarínštinu a on od Siwona korejštinu, nebylo to totéž. S Yesungem se toho po večerech naučil skoro jednou tolik, co za celý den s učiteli a posloucháním i používáním korejštiny v denní praxi. Kdyby to měl říct, ten kluk byl skvělý učitel a docela příjemný člověk. Jedno mu ale pořád vrtalo hlavou.

"Yesungu?" odhodlá se jeden večer přeci jen zeptat na co, co ho tak dlouho tížilo na mysli. Korejština už se mu dávno o dost zlepšila, jenom jeho přízvuk označili za "roztomile naříkavý". Když to Heechul řekl poprvé, měl tendenci se zahrabat sto metrů pod zem… Nebo zabít Chula, ale to by stejně ničemu nepomohlo. Počká si, až se k němu stočí hnědé oči, pod jejichž pohledem se stejně nepohodlně ošije, ale nakonec se stejně zeptá. "Když… když jsme tu spolu sami, jsi hrozně příjemný člověk. A přátelský. Proč se tak nechováš i před ostatními?" Čeká, oči mírně přivřené, jak hledí do tmavých očí, vyčkávavě a s odhodláním dostat svou odpověď i násilím, i když by to nikdy nebyl schopen udělat.

Yesung si povzdechne a padne nazad do ustlaných peřin. Sám se chvíli zamýšlí nad tím, jak svoje myšlenky a názory zformulovat do vět a ještě k tomu do takových, aby se v nich Han se svojí ne úplně dokonalou korejštinou neztratil. Nakonec se ještě jednou nadechne a začne pomalu vysvětlovat. "Asi proto, že… Neumím s lidma moc mluvit. Vždycky jsem je spíš… pozoroval. Nerad s nimi mluvím, protože toho o nich hodně vím. Je to… jako prokletí. Díváš se na lidi, pozoruješ a hodně toho o nich zjistíš. Třeba tady v dormu? Plno z nás je jako rozbité figurky. Třeba Leeteuk, má hrůzu ze starších mužů, asi nějaký problém s otcem. A jak si z něj většina kluků tady dělá legraci kvůli tomu, jak ráno nechce vstávat? Společnost mu nakládá extrémně moc práce, stovky dokumentů k vyplnění, které by měl dělat někdo úplně jiný, takže chodí spát tak dvě, tři hodiny před tím, než my ostatní vstáváme, aby to stíhal. Ten kluk funguje na kofeinu a energetických nápojích. A na lásce, jak tvrdí on. Siwon? S tou jeho vírou to není až tak úplně horké. Vychovávali ho k tomu od malička, takže to v něm je zakořeněné, ale jinak by se k tomu nedostal. Hodně pochybuje. O sobě, o víře, o správnosti. Může vypadat jako perfektní džentlmen, ale uvnitř je pořád z velké části dítě, které hledá samo sebe. Nebo Hyukjae, ten se zase bojí přiznat svojí minulost, protože jeho rodina na tom nikdy nebyla zrovna dobře. Do tance dává všechny vypjaté emoce, proto je tak dobrý. Dává do toho sebe." Zarazí se, vydechne a otočí hlavu na bok, aby viděl na Hankyunga. "Kdybych se s nimi bavil víc, nejspíš bych prozradil, co o nich vím a to by nedopadlo dobře. Každý má mít svoje tajemství." Znovu se odmlčí, pak se vyhoupne do sedu a zatřepe hlavou, aby z ní vyhnal všechny těžké myšlenky. Znovu se pokusí vykouzlit úsměv, ale i z pohledu svého kamaráda vidí, že to není ono.

"A… o mě toho taky víš tolik?" pípne nakonec nerozhodně Han Geng a trochu nervózně si poposedne na pelesti postele. "Něco ano," kývne Sung. "Ale o tom mluvit nebudu, tvoje tajemství mají být jenom tvoje." Když zaregistruje úlevné vydechnutí, pousměje se. Udělal dobře.

Nakonec se Hankyung ještě jednou zhluboka nadechne a podívá se Yesungovi zpříma do očí. "A co ty? Ty máš taky takové vážné tajemství?" Ani ve snu by ho nenapadlo, že jen co to dořekne, spustí se jeho kamarádovi s jednoho oka drobná slza. "Řekl-řekl jsem něco špatně? Podělal jsem to?" vyděsí se a má tendence se mu vrhnout kolem krku. A co už, kašle na to a na rovinu ho obejme.


"Jsem v pohodě," zamumlá mu Sung do ramene a odtáhne se. "Jenom… nikdy jsem o tom nemluvil. S nikým." "A… chtěl bys?" zeptá se opatrně. "Ne, to je v pohodě, jen… můj mladší bratr. Prostě… hodně se mi vzdaluje a já mám strach, že se do něčeho zapletl." Podívá se na Han Genga možná trochu zoufalým pohledem. "Dej tomu čas, on se zklidní. A vůbec, zkus mu napsat mail, ne volat, tím mu dáš možnost odpovědět v soukromí, nebude se snažit předvádět před vrstevníky." Yesung se nad tím zamyslí a nakonec kývne. "Díky," hodí se mu kolem krku. "Jsi perfektní kámoš." A v tom je celá síla skupiny: přátelství a sounáležitost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 30. ledna 2014 v 19:56 | Reagovat

Mě se to líbilo :-)
Yesung je hodně zvláštní bytost. Taková hodně démonická a tajemná.
I kluci ze skupiny z něj mají divný pocit. Prý jen Ryeowook s ním nemá žádný problém a vůbec mu nevadí jeho společnost.
Hangeng je můj bias. A vím, že to v začátcích neměl vůbec lehké. A to hlavně kvůli jazykové bariéře a pak i kvůli původu. Ale časem se to vylepšilo, ale asi ne tak skvěle, když nakonec skupinu opustil.
Není nad dobré přátele, na které se můžeš spolehnout :-)

2 Erebos Erebos | Web | 1. února 2014 v 14:30 | Reagovat

[1]: Démonická... heh, tak zrovna to mě nenapadlo :-D Ale zní to ideálně. Opravdu má někdy takový strašně zvláštní pohled, že ví víc, než dává najevo. A Wookie... je prostě Wookie, ten má rád úplně všechny :-)
Han Geng to měl hodně těžké. Nedávno jsem kdesi koukal na dokument, který natáčeli právě s ním a dost mě to vzalo abych byl upřímný. Rok jako bezdomovec k Číně, než se dostal do Korei, měsíce mizerné výživy na škole a z toho křehké kosti a zničené sny... Opravdu to dost vzalo za srdce. A i když to tam neřekl přímo, odešel kvůli společnosti, ne kvůli skupině, to pro něj bylo nejtěžší...
Takových přátel je málo :-)

3 Hatachi Hatachi | 2. února 2014 v 1:43 | Reagovat

[2]: On je fakt démonický. Hlavně ten jeho pohled. Člověk z toho má husí kůži. A věřim, že opravdu ví víc, než dává najevo :-)
Hangeng byl bezdomovec? To jsem nevěděla. Vím jen, že jeho rodina patřila mezi nejchudší vrstvu v Číně. Když se Hannie dostal do Koree a začal si vydělávat, tak všechny peníze posílal domů rodičům. A taky jsem si všimla, že dost často měl ortézu na pravé ruce. Tomu věřim, že pro něj bylo nejtěžší opustit skupinu. Vždyť to bylo jako by opouštěl rodinu.

4 Erebos Erebos | Web | 2. února 2014 v 19:52 | Reagovat

[3]: Kdybych si jenom vzpomněl co za dokument to bylo a kde jsem ho viděl...

Právě kvůli tomu, že jeho rodina na tom byla špatně, když čekal na smlouvu s SME, tak opustil rodné město a čekal v Pekingu až se mu ozvou. Pak se ozvali s tím, že může podepsat smlouvu, ale někde byla chyba a on musel počkat. Čekání se potom protáhlo na měsíc a on neměl z čeho žít, takže se protloukal jak to šlo. Přespával na ulicích, někdy u známého když se to povedlo. Když už byl úplně na dně, poprosil rodiče o nějaké peníze, i když mu to bylo proti srsti. Musel si nechat peníze na letenku a moc toho nedostal, takže si o moc nepolepšil. Když se vzdal nadějí a začala jedna z nejhorších zim, vrátil se zpátky k rodině a až potom někdy se společnost ozvala.

Ruku si moc nepamatuji, ale vím, že vyprávěl o tom, jak žil něco přes měsíc na jednom jídle na dva dny a ještě na něčem chabém. Když pak na škole dělal před hodinou obyčejné protahování, praskla mu kost, nevím jestli stehenní nebo lýtková. Tím byl vlastně úplně vyřazený. Na soutěž, kde si ho vybrala SME se vlastně dostal až na úplně poslední chvíli a ještě ne úplně v pořádku.

Vlastě jeho příběh je hodně zvláštní, jeden by to vůbec nečekal. Jenom mě mrzí, že opravdu nevím, kde jsem to viděl, podělil bych se, ale s mojí sklerózou... :-?

5 Hatachi Hatachi | 2. února 2014 v 21:23 | Reagovat

[4]: To mě mrzí, že si to nepamatuješ. Ale možná, že je to tak dobře, protože jestli to bylo čínsky nebo s anglickými titulky, tak mi je to k ničemu, protože neovládam ani jeden z těchto dvou jazyků :-(

http://www.youtube.com/watch?v=Fcuz5QToAok
zrovna tady je vidět Hannie, jak má na pravé ruce ortézu.
Chudák, opravdu ty začátky neměl lehké. Jsem ráda, že naopak teď se mu hodně daří.
Mam s ním ráda film My Kingdom, kde předvádí svoje bojové umění. A jsem na něj zvědavá v Transformers 4.

6 Erebos Erebos | Web | 2. února 2014 v 22:27 | Reagovat

[5]: Asi to bylo s titulky, mě ty jazyky nějak splývají... 8-O

Heh, na to video už jsem párkrát koukal, ale ortézy jsem si tam nikdy nevšiml, díky za upozornění. Daří se mu dobře, a dokonce prý si bude plnit sen z dětství - poletí do vesmíru. A absolutně mě dostává tahle jeho fotka :-D
http://superjunior.cz/wp-content/uploads/2014/01/30.jpg

Ten My Kingdom jsem ještě stále neviděl a to už se na něj chystám jakou dobu...

7 Hatachi Hatachi | 3. února 2014 v 18:54 | Reagovat

Já si tý ortézy všimla hned, jak jsem na to koukala prvně.
Ten film si určitě skoukni. Mě se moc líbil, ale ne každému by se mohl líbit. Mam moc ráda Hannieho a miluju bojové umění.Nejradši mam wing chun, kung fu a wu shu.
Ta fotka je úžasná. Hannie na ní je tak sladký, když spí. A ten koucourek...teda jestli to není kočička :-D
Doufam, že ti nebide vadit, že jsem si tu fotku stahla :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
LAYOUT BY: KIM LULA | purple-line.blog.cz