1. line

27. ledna 2014 v 6:00 | Erebos |  78 line
Hey! Smějící se Slíbil jsem vám povídku na Juniory, že? Tak tady je první kapitolka, snad někomu přijde k chuti. Poprvé jsem se i dokopal k tomu udělat (hoooodně primitivní) cover Smějící se Enjoy!

Couple: Heechul/Leeteuk



Další koncert, další zaplněná hala prosycená jekotem fanynek s mnoha transparenty, perfektně zaměřená světla a boy band na pódiu. Všichni ze Super Junior rozdávají úsměvy, podávají výborný výkon, jejich charisma zaplňuje halu až po strop a dostává fanoušky do varu. A přesto… všechno je jako kdykoliv jindy a zároveň jinak. Jako by něco chybělo. A opravdu chybí. Místo třinácti se jich po stage předvádí pouze dvanáct a ani maximální snaha o zaplnění volného místa není dostatečná. Jak chcete nahradit skvělého člověka? A ke vší té bolesti je tohle Peking. Město, v jehož ulicích možná někde je ten, koho tak bolestně postrádají.

Chvíle času před další písničkou, tma v hale a krátké video k fanouškům jim dává čas na to, aby se dostali do zákulisí. A mávající manažer jim náladu zrovna nezvedne. "Teď zazpíváte Shining star, jasné? Zjistili jsme, že tohle je v Číně hodně populární a pokud z každé show chceme vytřískat co nejvíc, uděláme cokoliv. Takže jděte a dejte do toho všechno," vyprskne na ně informace a zase se odklidí. Všem klukům zatrne. Zrovna tuhle měl Han Geng nejraději…

Nástup na scénu, pomalu se rozsvěcují světla a každý ze zpěváků kráčí k připravené židličce po obvodu pódia. Tváří k divákům zpívají svůj song a ať se snaží, jak chtějí, v jejich tvářích se podepisuje bolest. Leeteuk to snáší nejhůře. Už po první sloce se mu z očí valí slzy a máčejí mu tvář, není s to zazpívat svůj part, který naštěstí hbitě převezme Donghae. I Siwonův hlas mu nepřijde tak pevný, jako vždy, ale popere se s tím statečně. Zato další, bolestí podbarvený hlas ho málem odstřelí úplně.

Heechul se snaží zpívat, ale s každým dalším slovem, s každou slabikou je to těžší a těžší. Dech mu společně se slovy vázne v hrdle, vzlyky jej pomalu přemáhají a slzy se mu z očí nezadržitelně valí v slaných říčkách. Neustále si urovnává ofinu a zároveň si tím stírá slzy, i když je to úplně zbytečné, brýle už dávno odložil a mikrofon jen drží v klíně. Má pocit, že se něco v něm, uvnitř něj, tříští na kousky a každý další úštěpek se zabodává do těla, do orgánů, do srdce a způsobuje mu větší a větší bolest. Jen vnímá, že jeho část zpívá někdo za něj, nejspíš Yesung a pak mu jedna z fanynek před očima rozvine obrovský transparent s Hannieho fotkou. Konec. To je to slovo, kterým by to vystihl. Není schopen se už ani nadechnout, aniž by nelapal po dechu a nevzlykal. Ramena se mu třesou a v rukou sotva udrží mikrofon. Jen co k němu dolehnou poslední tóny skladby, rychlým krokem se odklidí do zákulisí. Pryč. To je to jediné, na co myslí.
*
"Musím za ním!" křičí Leeteuk na manažera, slzy se mu stále chvilkami plazí po tváři, která je nyní zarudlá vztekem, v očích mu vztekle blýská. Kluci za ním se stále rozdýchávají z emočního kopance, ale on viděl Heechula. Svého nejbližšího kamaráda, jak je na dně a když přišel do zákulisí, řekli mu, že odjel.

"Ne," řekne manažer prostě a vrátí se pohledem k telefonu. "Za třicet sekund začíná další skladba, jděte," a s tím se otočí a zase odkráčí.

Chvěje se po celém těle, ani neví, jestli vzteky nebo díky tomu citovému vypětí. Má dojem, že už to nezvládá, že už toho na něj je příliš. Jako leader zklamal, nemůže nic, jakmile si společnost postaví hlavu a že to dělá čím dál častěji. Už mu vzali dva kluky a tímhle tempem přijde i o dalšího. Zná Chula už nějakou dobu. Může se chovat drsně, drze, otravně, ale před ním se neschová. A on ví, že teď má být s ním a ne někde v koncertní hale s falešným úsměvem a předstírat, že se nic nestalo. "Jungsoo," stiskne mu rameno čísi ruka. Ryeowook. Smutně se pousměje a setře si palcem slzu. Je… bezmocný. "Už musíme jít," šeptne mladší a pokusí se o úsměv. Když si Teuk všimne, kolik je v něm bolesti, pevně sevře chlapce v náručí. "Bude to dobré. Všechno bude dobré, slibuju," šeptá mu do vlasů a ví, že je to jen další z mnoha malých lží. Je jen malá figurka na šachovnici společnosti, kterou pomalu vedou do záhuby i s ostatními jen pro to, aby dosáhli malého úspěchu. Nekoukají na ně, na jejich city a sílu. Jsou jen věci, na nichž se dá vydělat. Odtáhne od sebe mladšího a s falešným úsměvem jej táhne na jeviště. Musí poslouchat, jinak to budou mít ještě těžší.
*
"Heechule? Heechule, otevři ty dveře, prosím. To jsem já, Leeteuk, prosím," klepe na zamčené dveře. Z koncertu se vypařil až těsně před děkovačkou, však oni to kluci zvládnou. Teď má jiný problém. "No tak, Hee," skučí zoufale; bojí se, co si tam může mladší zkusit udělat. "Mám asi dvě kila bílý čokolády a taky pytel gumových medvídků…" Nic, ticho a strach ženoucí se jeho žilami. Co si tam tak mohl udělat? Už panikaří, že si opravdu ublížil, že tam někde leží v tratolišti krve… "Hee, no tak, prosím, prosím, odemkni ty dveře, nebo je vyrazím! Mám o tebe strach, prosím, otevři ty dveře. Nechci, aby sis něco udělal, jsi mi nejbližší, mám o tebe strach!" Pomalu už se vzdává, slzy zoufalství se mu zase tlačí do očí a kolena se pod ním začínají podlamovat, když přeci jen cvakne zámek a dveře se pootevřou.

"Heechule!" vyjekne a skočí mu kolem krku. "Měl jsem o tebe strach, takový strach," sevře jej, pevně jej stiskne ve svém objetí. Nechá všechny sladkosti padnout na zem a jednou rukou jej drží kolem pasu, druhou mu zamotá do dlouhých vlasů a tvář mu vtiskne do ohbí svého krku, jako by jej chtěl schovat, ochránit před tou lavinou nároků a požadavků, která se na ně valí. Je jedno jak špatně se sám cítí, teď je tu pro svoje kluky. Pro Heechula. A je jedno, že je jen o něco málo starší, Hee pro něj vždycky bude někdo, kdo potřebuje oporu. "Už je to dobré, už jsem tady," šeptá mu do vlasů a jemně se jimi probírá.

"Proč, Teukie," vzlyká Chul silně, tělo se mu otřásá pod náporem hurikánu emocí v jeho nitru. "Proč to udělali?" Ví, že se mu odpovědi nedostane; nikdo to neví. Nemají ani nejmenší ponětí, proč by Han Geng odešel sám od sebe, ani proč by se ho měla společnost takhle zbavit. A o to víc jej to bolí. Zrovna s ním si byl neuvěřitelně blízko, nejlepší přátele a teď mu v prsou zněla ohromná díra, kterou nemohl zacelit a toho pomalu ale jistě stahovalo a dusilo. Celou svou vahou se pověsil na leadera, omotal se kolem něj jak popínavá rostlina a sám se položil do každého doteku. Když ucítil na spánku jemný polibek, veškerá sebekontrola povolila jako stavidla pod náporem řeky. "Nenechávej mě tu! Prosím, nechci tu být sám, zůstaň se mnou! Nemůžu tu být sám, všechno na mě padá, stěny mě dusí, pomoz mi! Prosím, Leeteuku, pomoz! Nedokážu to, bolí to, tak hrozně to bolí…" Pak už se slova mísí se vzlyky natolik, že ani neví, jestli mu je rozumět jediné slovo, jestli Teuka neškrtí, cokoliv. Jenom cítí, že jeho přítomnost, to, že je někdo s ním a že je to zrovna on, ho nějakým způsobem… drží pohromadě. Sype se citově, emoce se z něj valí proudem, ale leaderovy paže jakoby jej držely v jednom celku. Pevně, aby se nerozsypal, aby se ani jeden úštěpek jeho rozbité duše nezatoulal a dal se zacelit. Horká dlaň mu přejíždí po zádech a zároveň jej tiskne k jinému tělu. K Teukovu. A on je nejsilnější podpora, kterou může mít.


Leeteuk cítí horké slzy stékající mu po tvářích a kapající do jemných vlasů jeho mladšího kolegy, ale snaží se ze všech sil udržet jakýkoliv vzlyk v sobě. Teď si nemůže dovolit víc, Heenim ho potřebuje. Rukou se jemně probírá prameny vlasů a snaží se tak dodat sílu jim oběma. "Zůstanu tu, slyšíš? Nikdy tě nenechám samotného, nikdy. Už se nemusíš bát, budu tu pro tebe. Vždycky. Kdykoliv budeš potřebovat, ano? Vím, že to bolí, já to vím, ano? Poděl se se mnou o tu bolest, nech mě pomoct ti s tou zátěží, abych s tebou mohl jednou sdílet radost. Vždycky tu budu, ano? Vždycky…" Opatrně mu přejede dlaní z vlasů na krk a odtud opatrně na tvář, pod bradu, kterou zdvihne jedním prstem a zahledí se jeden druhému do očí. Odráží se v nich obdobná bolest a tíha, tváře jsou zmáčené slzami. Starší se opatrně, pomalu nahne nad Heechula, dává mu čas ucuknout, než jejich rty spojí v měkkém polibku plném příslibů.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 27. ledna 2014 v 20:00 | Reagovat

WOOOW...
To teda bylo něco. Ještě teď to řádně rozdýchávam a stíram slzy, který mi tečou po tváři :-(
Už tolikrát jsem obrečela Hannieho odchod, ale stále to bolí stejně.
Hannie je můj bias z Juniorů :-)
Moc se těšim na další díl a na další pár...

2 Jaera Jaera | 4. února 2014 v 17:26 | Reagovat

HUAAAAAA... Andilek place? Nesnasim, kdyz nekdo place, protoze pak se hrnou slzy do oci i me. Zvlast, kdyz jde prave o Teuka. Je to sice muj az 'druhy' bias (prvni je Hyuk), ale kdyz leader breci - neudrzim se a musim brecet taky!! O_O  O_O
A ve spojeni s Chulliem je to dokonale. Oni jsou jak voda a ohen - tak stejni a presto naprosto rozdilni... i kdyz tohle sice neni par, ktery bych vyhledavala, tak se mi to silene libilo!
A chci Hannieho zpaaaaatky T_T

3 Hotaru Hotaru | Web | 2. června 2014 v 19:40 | Reagovat

Tohle... bolelo o.O Vážně úžasně píšeš a tyhle povídky, kde Hannie odchází jsou vážně nejhorší. Pokaždý u toho skoro bulím...
Ale zase... Teuk, Chul... Chul a Teuk. Spolu. Miluju ty dva spolu. Povídka se moc povedla.. okamžitě si jdu číst další *-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
LAYOUT BY: KIM LULA | purple-line.blog.cz