White Christmas 4

21. prosince 2013 v 16:39 | Erebos |  White Christmas
Když to sem tak dávám, uvědomuju si, jak strašně nepromyšlené to je. Nebo vám to tak nepřijde? Ale to bude asi tím, že to píšu ze dne na den a všechno vymýšlím za pochodu... Při příští kapitolovce už se polepším, opravdu. A taky přiznávám, že klasické "pairingy" jsou roztrhány schválně. Už jenom proto, že v poslední době mi všeho toho EunHae, YeWook a dalších přide prostě moc a změna by trochu nezaškodila. Ale je to jenom můj názor. Do dalšího cyklu už snad dostanu i ty klasický páry... Ale keců už bylo dost, užijte si čtvrtý dílek.



Donghae s nafouknutými tvářemi naštvaně zíral do zdi. Byl naštvaný. On chtěl zpátky svého parťáka a bylo mu jedno, jak moc dětinsky se chová. Tolik let bez sebe nedali ani ránu a Eunhyuk ho teď vyměnil jako staré tričko. A zrovna za Ryeowooka. Co bylo na tom štěněti zajímavější, než na něm?
A navíc je měl pořád na očích. Kdyby si Hyuk alespoň našel někoho mimo, třeba by to snášel líp, jenže takhle to bral jako vlastní selhání. Důkaz, že nebyl dost dobrým přítelem.
"Donghae?" ozvalo se tiše ode dveří. Ani si nevšiml, kdy se otevřely. Stočil oči k příchozímu. Sungmin. No jistě, to je jako sůl do jeho ran! Ještě nějaký roztomilý člen, který by ho mohl provokovat?
"Co chceš?" štěknul nabroušeně a hodil takový pohled, že Min couvnul a zatvářil se jako odkopnuté štěně. To ale mladší nevnímal, jen znovu stočil pohled do zdi a v mysli stále vraždil různými způsoby jednu a tutéž osobu. Tiché zamumlání a cvaknutí dveří šlo mimo něj. Tahle nálada mu vydržela až do večera.
Další otevření dveří ho ani nedonutilo odtrhnout zrak od jediného bodu na čistě bílé zdi. "Budeš tu takhle trucovat dlouho?" ozval se Yesungův hlas. Toho… nečekal. Otočil k němu hlavu a zamručel na znamení, že má jeho chvilkovou pozornost.
"Hele, je mi jedno, s kým jste si co udělali, ale Siwon vybírá film. Přece tu nebudeš takhle sedět a zírat na tu zeď. Film bude zajímavější, co myslíš?"
Na tohle nedokázal říct ne. I kdyby byl Wonův film sebenudnější a otravnější, Sung si zaslouží, aby se scházeli co nejčastěji a v co největším počtu. Pak se zase další rok a půl neuvidí. Zvednul se a společně se odebrali před obrovskou plazmu v obýváku. Yesung se usadil k jejich nejmladšímu a přitáhl si ho do objetí. Donghae se rozhlédl, místo na něj zbylo u Sungmina. Beze slova si tam sedl, ale neopomněl po Eunhyukovi, který v náručí držel Ryeowooka, hodit ublížený pohled. Pořád si připadal využitě.
Na obrazovce naběhly úvodní titulky, tak dvojici věnoval poslední pohled a přesunul svou pozornost k filmu. Zamrkal. Opravdu Siwon vybral horor? On? Usmál se a pohodlněji se opřel o opěradlo sedačky. Sice to už viděl, ale to mu nezabraňovalo podívat se znova a navíc se kochat vyděšenými tvářemi svých kolegů.
Po ani ne deseti minutách už se k němu tisklo drobné Sungminovo tělo, tvář zabořenou v jeho košili. Usmál se a dlaní mu konejšivě sklouzl podél páteře. Vždycky si všichni hráli na hrdiny a většina jich odpadla už po prvních minutách. Tvář se mu opět zachmuřila, když si vzpomněl, že ještě před týdnem se k němu takhle mačkal Hyukie. Zamrkal slzy, které se mu natlačily do očí a znovu se soustředil na obrazovku, kde právě další oběť bolestivě umírala v brutálních potocích umělé krve. Cítil na sobě čísi pohled, a proto se donutil tvářit normálně. Nechtěl Yesungovi kazit dovolenou.
*****
Probudilo ho klapnutí dveří. S nevrlým zamručením se převrátil na bok a zamžoural do tmy. Myslí mu proběhlo, že se v posledních dnech všichni můžou přetrhnout v navštěvování jeho pokoje. Tma nepřerušovaná žádným světlem mu nedovolovala rozeznat nočního návštěvníka.
"Hae?" ozval se šeptem tichý hlásek. Chvíli tu trvalo, než ho zařadil. Aha, Sungmin.
"Hmmm," zamručel a nenamáhal se o nic víc. Chtěl spát a nahnat všechny ty hodiny spánku, které musel kvůli společnosti oželit.
Hlas staršího se zase ozval o kousek blíž k jeho lůžku: "Hae. Prosím, já se bojím!"
Zase se zamrvil, ale o provoz větší části mozku se nenamáhal.
"Hae… Donghae! Můžu k tobě? Já se bojím!" znělo další zakňučení jen pár kroků od něj. Odsunul se kousek ke zdi a nadzvedl deku. Otřásl se chladem, ale hned na to se k němu natisklo horké tělo. Zase deku pustil, přehodil přes menší tělo jednu paži a opět usnul.
*****
Nesnášel rána. Obzvlášť, když ho probralo ostré sluneční světlo svítící mu přímo do tváře. Trhl hlavou na hlavu a chtěl zavrtat tvář do polštáře, ale narazil na překážku. Neochotně zamžoural a naskytl se mu zvláštní pohled. Sungmin zavrtaný v jeho polštáři zabírající většinu jeho deky s rukama obmotanýma kolem jeho pasu. Klidný výraz ve tváři a naprosto uvolněné svaly.
Krev se mu opět vzbouřila v žilách. Ještě nedávno se probouzel s pohledem na Eunhyuka a teď už nemá tu možnost. Znovu zavrčel a bez ohledu na staršího vylezl z postele.
"Hae?" ozvalo se rozespale z lůžka, ale jemu to bylo jedno, vyšel na chodbu, prásknul dveřmi, až se zatřásla skleněná výplň a nasupeně odkráčel do kuchyně. Jenže i tohle byl smolný tah. Eunhyuk krmený Ryeowookem a oba se smějící jako zamilovaní pitomci. Zavrčel, otočil se na podpatku a zmizel. Jo, horká sprcha se zdála jako dobrá varianta.
Zavřel za sebou dveře a jako už několikrát v mysli proklel Leeteukovo rozhodnutí, že v dormu se žádné dveře nebudou zamykat pro případ, že by se někomu něco stalo. Zrovna teď by ocenil pořádné soukromí, které se mezi tolika dalšími kluky zdálo někdy jako neuskutečnitelné přání.
Zavřel se ve sprchovém koutě a nechal si na záda dopadat teplou vodu. Na chvilku se konečně měl možnost uvolnit. Myšlenky nechal plynout a nakonec úplně vypul. Žádný Hyuk, žádná zrada a žádná bolest.
Nakonec se ale jen musel vrátit zpět do reality. Přesto ale měl pocit, že byl najednou o něco lehčí. Trápil se, ale nic horšího už se nejspíš stát nemohlo. Toho se přeci vždycky bál. Toho, že zůstane sám. A teď, když k tomu došlo, už se neměl čeho obávat. Když se člověk dostane do temnoty zoufalosti, přeci pak už následuje jenom světlo, ne?
Natáhl se po ručníku, vystoupil ze sprchy a pak už jen cítil, jak mu podjela noha a po úderu do hlavy byla jenom tma.
*****
"Hae? Hae! No tak, prober se!" pleskal ho někdo po tvářích. Mezi první vjemy patřila bolest na tvářích, chlad na zádech a vlastní nadzdvihnutou hlavu. Otevřel oči. Skláněl se nad ním Sungmin a tmavýma očima těkal po jeho tváři.
"Fishy," vydechl úlevně a ještě o kousek se k němu sklonil. "Jak ti je?"
"Jenom jsem uklouzl, nic mi není," pokusil se zvednout, ale starší ho přidržel na zemi. "Opovaž se! Teď sis málem rozrazil lebku. Ani se nehneš, dokud se na tebe nepodívá doktor."
"Doktor? Sungmine, neblázni, nic mi není!"
Starší zavrtěl hlavou: "Heechul už ho zavolal a i on si myslí, že bude nejlepší, když tě první vyšetří, než abychom něco zanedbali. Máme o tebe strach, víš?"
"Oni o mě strach nemají," zakňoural zničeně. Myšlenky, které ho na chvíli opustily, se vrátily s plnou silou.
Sungmin se pousmál: "Ale mají. I oni se o tebe bojí. Hyuk teď někde brečí a Wookie zase poletuje kolem plotny jako šílený. Kangin šílí, Siwon už odříkává otčenáše a Heechul blázní, že zase něco podělal. Tak chvilku vydrž, než se sem dokope lékař a podívá se na tebe. Všichni se pak uklidní."
Donghae se zamyslel a potom kývl. Hned na to mu přistál jeden malý polibek na čele. "Mám tě rád," špitl starší. "Moc rád."

Zamyslel se. Sungmin byl jediný, kdo tu s ním zůstal, aby se o něj postaral. Kdo se na něj díval s úlevou a něžným úsměvem. Kdo se k němu v noci tisknul a šel zrovna za ním, když se bál. A byl mu teď bližší, než kdokoliv jiný. Když se Sungmin skláněl znovu, zdvihl trochu bradu a jejich rty se otřely o sebe. "A já tě miluju."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
LAYOUT BY: KIM LULA | purple-line.blog.cz