White Christmas 3

20. prosince 2013 v 15:00 | Erebos |  White Christmas
Opravdu na vás myslím a mám pro vás i další kapitolu. Sice není nic extra, ale jako ukrácení chvíle při čekání na Vánoce by mohla někomu přijít vhod. Enjoy!



Dopis z Koreje ho zastihl nepřipraveného uprostřed dalšího nudného a únavného focení. Další zimní kolekce, vánoční náměty a hlavně zimní oblečení. Kupy zimního oblečení.
Právě byl navlečen v obrovské beranici, pleteném zimním svetru, přes který byla navlečená péřová bunda, kolem krku šála, taky zateplené zimní kalhoty, vysoké zimní boty s kožešinou vevnitř, tlusté rukavice a v ruce lyže. A usmívat se!
Měl toho dost. V místnosti bylo kolem třiceti stupňů a on se tu pařil v tomhle. A ještě se fotografovi nelíbil snad jediný jeho postoj, takže to bylo pořád: znovu, znovu, ještě jednou! Kapičky potu mu lepily vlasy pod beranicí k sobě a propocená košile už se na něj celá propocená natiskla jako druhá kůže. Hlava se mu začínala motat a pomalu už ani nebyl schopen se usmívat.
"Henry!" ozval se odkudsi jeho manažer a on s úlevou vypadnul z placu, když ho fotograf s nevrlým úšklebkem propustil. Beranice letěla kamsi do prostoru a láhev s vychlazenou vodou měl sto chutí si vylít na hlavu, aby se zchladil. Představa té částky a toho řevu od fotografa, co by ho to stálo, ho ale úspěšně zadržela.
"Henry, tohle ti přišlo nejspíš z Koreje, tak se na to podívej a potom půjdeme. Dnešek už to focení musíme přerušit, ještě je v plánu jeden menší rozhovor pro hudební časopis a už je docela pozdě. Sundej to, počkám v hale. A trochu si pospěš!" oznámil mu starší muž a zmizel za dveřmi.
Fotograf, který je celou dobu poslouchal, se tvářil naštvaně. Henry se jen omluvně pousmál, stáhl ze sebe to otravné oblečení, uklonil se a zmizel z místnosti. Za dveřmi se opřel o stěnu a ještě chvilku vydýchával tu vlnu vedra. Nakonec se ale jen musel vydat pryč. Ve vstupní hale si vyzvedl svojí bundu a s manažerem se vydal na cestu.
V autě roztrhnul obálku dopisu a začetl se do anglicky psaného dopisu, Oči se mu rozzářily nadšením. Kluci ze skupiny ho zvou na svátky do dormu! To si nemohl nechat ujít.
"Hyung?" otočil se na manažera a dopis mu podal. "Myslíš, že by to šlo zařídit?" Když se mu po chvíli dostalo kývnutí, rozzářil se jako vánoční stromeček. Hurá, uvidí zase všechny kluky!
Zabořil se hlouběji do sedačky a zachvěl se zimou. V autě se netopilo a bunda najednou nějak moc nehřála. Chtěl se řidiče zeptat, jestli by trochu nepřitopil, ale manažer mu naznačil, že za chvilku budou vystupovat, tak jen zavřel ústa.
Rozhovor byl jen pro opravdu malý hudební magazín, takže netrval dlouho a ani otázky nebyly nijak vlezlé. Brzo se rozloučil a vyšel před budovu. K bytu to měl možná deset minut, takže si auto nechtěl volat a manažer už taky někam zmizel. Zachumlal se do bundy a vydal se na cestu. Zuby mu chvílemi cvakaly o sebe, jak bunda najednou jakoby nehřála.
Když se dostal domů, na stolku na něj čekal ještě vzkaz, že letadlo do Koreje mu odlétá další den odpoledne a všechno je zařízené, tak ať si to užije. Udělal si v hlavě poznámku, že pak musí hyungovi ještě poděkovat, ale v tu chvíli byla důležitější horká sprcha a postel.
*****
Cesta letadlem nebyla nijak náročná, navíc, když měl všechny doklady a dokumenty předem vyřešené, takže se nemusel vůbec o nic starat. Přesto ho ale od rána nějak pobolívala hlava, ale nebylo to nic, co by nespravil prášek.
Nyní měl v uších sluchátka s příjemnou hudbou a jen okrajově vnímal svoje okolí.
"Budete si něco přít, pane?" ozval se vedle něj ženský hlas, ale jemu se nechtělo odpovídat, tak jen škubnul hlavou a dál se nechal kolébat na hraně vědomí a spánku.
Nejspíš usnul, protože ho vytrhlo až kapitánovo: "Právě jsme přistáli na letišti Seoul Incheon. Děkujeme za důvěru naší společnosti a přejeme hezký den."
Mátožně se vybatolil přes letištní halu až na ulici. Měl dojem, že je větší zima, než v Hongkongu, takže rychle mávl na taxi. "Jayang Dong," zadal jednu z nejbližších ulic u dormu svých kolegů a musel se v duchu pousmát; jeho korejština se už podle jeho mínění docela zlepšila.
*****
"Henryyyyyyy," ozvalo se, když se otevřely dveře dormu. Ryeowook s Donghaem mu skočili kolem krku a už ho táhli dovnitř.
"Kde ses tady takhle vzal?" ptal se o chvíli později nad šálkem čaje Eunhyuk, který ho stejně jako ostatní přišel přivítat. Nejmladšímu neunikly ty kradmé doteky mezi ním a Wookiem, ale hlava ho zase začala bolet tak, že mu to nepřišlo nikterak divné.
Chvíli zpracovával otázku a pak s nepochopitelným pohledem vytáhl dopis. "Přišlo mi tohle," vysvětlil a podal arch papíru staršímu. "Měl… myslel jsem, že je od vás."
"Nikdo z nás nic neposílal, nebo ano?" dotázal se Kangin a dostalo se mu hromadného zavrtění hlavou. Henry polknul: "Mám…mám zase odletět?"
"Proboha, Henry," vyjekl Ryeowook. "Tak to určitě nikdo nemyslel, hlupáčku! Budeme rádi, když tu s námi zůstaneš." Ostatní mu samozřejmě hned začal přizvukovat a omlouvat se za to, jak jejich slova vyzněla.
Přerušil je až Yesungův hlas z obýváku: "Tak jdete koukat na film, nebo ne?" Taková nabídka se přece nedala odmítnout!
*****
Probudila ho šílená zima. Spal v prázdném pokoji po Eunhyukovi, který se nastěhoval do pokoje k Wookiemu. Byl v místnosti sám, i když asi by ocenil nějakého spolubydlícího. Obzvlášť nyní, když měl dojem, že se ani neotočí na bok. Bylo mu naprosto jasné, co se stalo. Určitě omarodil z toho, jak šel totálně splavený z toho focení po zimním Hongkongu. Špatná volba. Bylo mu opravdu zle, ale postavit se a dojít si pro prášek pro něj byl v tu chvíli nemožný úkol. Nakonec přeci jen ještě usnul neklidným spánkem.
*****
"Hej, Henry! Vstávej, maknae!" vtrhl do pokoje Donghae jako velká voda a rozhrnul závěsy, aby se do místnosti dostalo světlo. Nejmladší zakňučel nad ostrým světlem. Nebyl schopen vůbec ničeho. Svaly jakoby vážily tunu, v hlavě se mu usadili kutající permoníci a hrdlo se ho snažilo přesvědčit o tom, že spolykal kýbl hřebíků.
Starší se posadil k němu na postel a šťouchnul do něj: "No táááák, vstávej!" Jen co se ho ale dotknul, ucuknul a ruku mu přesunul na čelo. Syknul. "Sakra, vždyť ty úplně hoříš!" Vyskočil a hnal se zase z pokoje ven.
Když se dveře znovu otevřely, Henry už ani neměl sílu na pootevření očí. "Ahoj marode," ozval se kousek od něj Kanginův hlas. "Prý ti není vůbec dobře."
Nenamáhal se s nějakou reakcí, na to ho všechno moc bolelo. Chladivá dlaň mu sklouzla po čele, přejela přes tvář a zmizela.
"Tedy, ty úplně hoříš," ozval se znepokojeně starší. "Udělám ti čas a taky přinesu prášek a teploměr. Nejspíš to bude jenom viróza, ale ty si musíš hlavně odpočinout." Henry slyšel v jeho hlase úsměv, pak klaply dveře a on znovu osaměl.
Musel nejspíš opět usnout, protože když znovu pootevřel oči, světlo už nebylo tak prudké. Po celé místnosti voněl čaj, ale přes nepříjemně ucpaný noc ho nikterak moc necítil.
"Jak ti je?" ozvalo se kousek od něj. Přinutil se pootočit hlavu, i když ho to stálo velké úsilí. Kangin, kdo jiný. "Máš přes třicet osm horečku, ale teď se nám to možná povedlo trochu srazit."
"Děkuju," pokusil se říct, ale hlas, který se ozval sotva připomínal lidskou řeč. Starší se jen usmál, znovu mu přejel po čele a po tváři a zdvihl se. "Nebudu tě rušit. Zkus se ještě prospat."
Henry zakňučel. Nechtěl být v místnosti sám. Kangin se otočil, vrátil se k posteli a sklonil se: "Copak?"
Nejmladší se drahnou chvíli snažil vymotat ruku z peřiny a nakonec jí s vypětím sil trochu zdvihl. Zachytil lem košile muže nad sebou a pokusil se zatahat.
"Mám jít k tobě?" nechápal starší. Další drobný záškub mu to potvrdil, takže se posadil na postel. Psí očka mladšího jej však donutila si k němu přilehnout. Henry se spokojeně přitiskl k přirozeně vyzařujícímu teplu. Měl Kangina rád a nejen proto, že se o něj teď tolik staral.
Starší mu vtiskl polibek do vlasů, trochu si jej urovnal u boku a začal jej dlouhými tahy hladit po zádech. Zavrněl a trochu zdvihl bradu, aby viděl Kanginovi do očí. Usmívali se na sebe. Henry se ještě o kousek povytáhl blíž k tváři staršího, aby na něj mohl koukat z větší blízkosti.

Starší se k tomu nemocnému uzlíčku naklonil a otřel se svými rty o jeho, nedbaje na to, že může také onemocnět. "Spinkej," řekl jen. Mladší se roztomile usmál, ale pak mu padla víčka a znovu usnul. Krátkovlasý se rozněžněle usmál; jen co se tohle malé koťátko uzdraví, už ho nikomu nedá. Tyhle rty si právě vydobyl jenom pro sebe.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
LAYOUT BY: KIM LULA | purple-line.blog.cz