White Christmas 2

19. prosince 2013 v 19:30 | Erebos |  White Christmas
Jak bylo slíbeno, tak plním. Druhá kapitola vánoční povídky a další dávka setkávání a vztahů. Vzhledem k tomu, že to je přednastavený článek, tak nemám tušení, jestli na vás čeká i další díl, ale věřte tomu, že na vás myslím a datluju do noci, abyste nebyli zklamaní. Tak si to dneska (zítra, z mého pohledu Smějící se) užijte a zase mě nakopne každá kritika, protože jenom podle ní zjistím, co musím zlepšovat.


Eunhyuk se cítil, jako by ho přejel válec. Měl toho za celý den dost. Natáčení, pár rozhovorů, rádio a davy fanynek, které se ho pravděpodobně pokoušely umačkat. V takovou chvíli byl za ochranku, kterou jindy horko těžko snášel, opravdu vděčný. Nastoupil do auta a za tmavými skly si dovolil vyčerpaně padnout hluboko do sedačky a setřít z tváře neupřímný úsměv.
"Dneska už ne," zašeptal, promnul si oči a pak teprve drknul do řidiče na znamení, že můžou jet.
*****
Z auta se vybatolil ještě víc malátný, než do něj nastupoval. Zácpy v celé čtvrti protáhly sotva dvacetiminutovou cestu na skoro dvouhodinové ploužení až měl chuť vystoupit a dojít sám. Nevědět, že další setkání s fanynkami by nijak idylicky nedopadlo, udělá to. Na druhou stranu, všechen ten ruch mu nedovolil alespoň na chvilku zabrat.
Zaklonil hlavu a sledoval, jestli se v jejich dormu ještě svítí. Když se přesvědčil, že vzhůru ještě někdo bude, trochu se pousmál a u vchodových dveří podal další gorile z ochranky doklady, aby se dostal dovnitř. Formální úklona ho nijak nepotěšila, už to bylo otravné, ale uklonil se nazpět a zmizel v útrobách budovy. Cestu výtahem ani nevnímal, v příslušném patře vystoupil a ani se nenamáhal hledat klíče. Prostě se opřel o zvonek a čekal.
"Hyuku! Pusť to, tiše, kluci už spí!" otevřely se před ním dveře a Wook ho vtáhl dovnitř. "Ty tedy vypadáš," zhodnotil ho pohledem a zavlekl ho do kuchyně, sotvaže si stihl v předsíni skopnout boty.
Unaveně se opíral o drobnější tělíčko a jenom mumlal: "Děkuju, Wookie, ale nemám hlad… una… unavený," zíval, div se mu nevyklopila pusa z pantů. Doufal, že ho mladší pochopí a to se mu i potvrdilo, když dopadl do měkkých podušek. Takhle vyčerpaný už dlouho nebyl. Zamumlal jenom něco, co se vzdáleně podobalo poděkování a pak už nevnímal.
*****
Když se probudil, byla za okny ještě tma. Žízeň mu stahovala hrdlo a lepila jazyk k patru. Shodil nohy na podlahu a vyhoupl se do stoje. Hlava se mu zakroutila a už už padal zpátky do postele, naštěstí ale do peřin, které jeho pád ztlumily. Postavil se ještě jednou, tentokráte už opatrněji, a když si byl jistý svou stabilitou, mírně vrávoravým krokem se dostal ze dveří.
Zabočil za roh dělící chodbu od kuchyně a div nezaječel jako ženská. Postava proběhnuvší kolem lunou ozářeného okna mu málem způsobila infarkt. Až tiché zanadávání a bliknutí žárovky v druhé části místnosti ho donutilo vydechnout dech zadržený v plicích. Pomalu ustupující adrenalinové napětí rozechvívalo jeho svaly jako klasy v bouři a až nyní o sobě dávaly vědět žíly tepající ve spáncích i těžký, zrychlený dech.
"Wookie," vydechl roztřeseně a opřel se ramenem o rám dveří. Jmenovaný vyjekl leknutím, otočil se a zahleděl se mu do očí. "Lekl jsem se tě!" obvinil jej mladší a sám se chytil za hruď.
"Mianhe, ale tys mě taky vyděsil," brouknul starší a vydal se ke skříňce se sklenicemi, do jedné si napustil trochu vody a konečně si ulevil od té pachuti, která se mu usadila v celé dutině. "Mimochodem," otočil se a zahleděl se roztomilejšímu článku zpříma do očí, "děkuju. Za to, že jsi mě odvlekl do postele. Byl jsem úplně na hadry. Sám bych sotva došel."
Wookie jen zrudnul: "T-to nic ne-nebylo." Otevřel rozklepanýma rukama troubu, ze které se vyvanula kořeněná vůně.
Eunhyul zavětřil a zavrněl. "Mňam! Copak to děláš?"
"Peču něco na Vánoce."
Když se k mladšímu naklonil, zavýsknul: "Perníčky!" Hned po jednom vztáhl ruku, ale okamžitě dostal přes prsty: "Necháš to?"
"Ale notááák, Wookie," zkoušel na mladšího štěněčí oči a druhou rukou zatím pomalu capkal po plechu. "Jáááááááu!" zařval najednou a vrazil si popálené prsty do pusy.
"Já ti říkal, ať je necháš," vyjekl mladší a za loket ho táhnul ke dřezu pod studenou vodu.
Po chvíli už Eunhyuk seděl u jídelního stolu se zafačovanými prsty, jelikož si to jeho dongsaeng nenechal vymluvit a před ním stál kouřící šálek s čajem. Chtěl se zeptat, kde jsou ostatní, ale oči mu první sjely k hodinám nade dveřmi.
"Cože?!" vytřeštil oči a už podruhé vyděsil Ryeowooka. Omluvně se na něj podíval, ale pak znovu mrknul na hodiny.
"Wookie, vždyť jsou skoro čtyři ráno! Proč nespíš?"
Odpověď ho docela překvapila. "Ještě nemáme na Vánoce nic připraveno a vy teď máte moc práce. Já teď nikam nemusím, tak se o to postarám. A když je tu Yesung, měl by si to tu užít."
"Ale proč tady pobíháš v noci a neděláš to ve dne?"
Všiml si, jak mladšímu zrudly tváře, a oči sklopil k zemi. V tu chvíli mě chuť ho umačkat v objetí, jak byl roztomilý, až málem přeslechl jeho mumlání. "Co jsi říkal?"
Znovu mumlání, sice už hlasitější, ale stejně mu nerozuměl. "No tak," přemlouval ho, "mě to přeci říct můžeš."
"Nemám ke komu jít spát, když se mi špatně spí. Tak radši dělám něco užitečného."
Hyukovi padla brada. Tohle malé sluníčko má vážně takové problémy?
Mladší se jen otočil zády a zamumlal: "Je sice hezké, že se nesměješ, ale taky mi vadí, že mě lituješ. Nejsem ubožák a ocenil bych, kdybys to nikde dál nerozhlašoval." S tím se otočil a zmizel z místnosti.
Hyuk ještě moment seděl na židli, než mu vlastně všechno došlo. Vymrštil se do stoje a hnal se za mladším, nedbaje na rachot, který mohl způsobit. Dohnal jej na chodbě, chytil za rameno a trhnutím otočil čelem k sobě. Neodhadl ale sílu a oba dva je strhnul k zemi. Mladší přistál na něm a to tak nešikovně, že rty měli kousíček od sebe. Wookie zrudnul jako paprička, ale než stačil ucuknout, Hyuk zdvihl o kousek bradu a pomalu přejel po těch sladkých polštářcích. Znovu se stáhl a otevřel oči. Obličejík nad ním byl krvavě rudý a mladší držel oči ještě pevně zavřené.
"Promiň mi to," šeptl starší. Věděl, že tohle přehnal.
"Prominu," otevřel Ryeowook oči a pořádně se zadíval do těch jeho. "Ale něco za to chci."
"Hmmm?" vydal starší jen neurčitě a čekal, co si na něj vymyslel.
"Polib mě ještě," ozvalo se mu šeptem u ucha a z těch slov se mu div nezastavilo srdce. Wookie se… nezlobí? Nehodlal se s tím teď zatěžovat a znovu se vpil do jeho rtů. Nakonec mu ale přeci jen začal docházet dech a nebylo to tím, co právě dělali.
"Wookie," zase se od něj kousek odtáhl a usmál se na něj, "mám tě moc rád, ale už mi dochází kyslík."
"Promiň!" vyjekl poplašeně mladší a sklouzl vedle něj. "Lepší?"
Zakýval hlavou a znovu si mladšího přitáhl k sobě. "Hmmm, Ryeowooku? Co kdybys spal u mě? Sice nejsem leader, ale třeba by ti to pomohlo."
Tvář nad ním se rozzářila. "To bych mohl?"
To mu jako odpověď stačilo. Vyhoupl se do stoje, vytáhl i mladšího chlapce a zmizeli za dveřmi jeho pokoje. Zakutali se do peřin a nakonec se uvelebili tak, že mladší ležel na boku, hlavu na Hyukově rameni a ruku přes jeho pas, nohy propletené.
Za chvíli už bylo slyšet jenom klidné oddechování, do kterého proniklo Eunhyukovo zašeptané: "Miluju tě, Wookie."

Odpovědi se mu nedostalo. Mladší ho ale moc dobře slyšel, jenom už nebyl schopen donutit jakoukoliv část těla ke spolupráci. No co, řekl si nakonec, však Hyuk to od něj uslyší taky. A brzy. Ale teď spí. Než by stačili napočítat do deseti, oba spokojeně oddechovali jeden druhému v náručí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
LAYOUT BY: KIM LULA | purple-line.blog.cz