Hyung! - První verze

2. listopadu 2013 v 16:39 | Erebos |  K-pop
Já za tu dýlku nemůžu! Smějící se Trošku mi....ujela ruka? Nicméně, tohle je jenom prvotní verze, mám v plánu až bude volněji trochu (trochu hodně) přepracovat minimálně ten konec...


"Dneska spím u Teuka já!"
"Ne, ty jsi tam spal v pondělí, dneska je řada na mě!"
"Mlčte, dneska má být bouřka a já se bojím, takže si hyunga zabírám já!"
"Ale prd bouřka, já mám insomnii a taky potřebuju spát, jinak budu kazit vystoupení."
"Heechule, jsi o dva měsíce mladší, než hyung, nepotřebuješ to!"
Jedenáct chlapců po sobě štěkalo tak, že se dorm div neotřásal v základech. Objekt jejich hádky se měl během chvíle vrátit a oni ještě stále nedošli k závěru.
"Hej!" houkne na ně nově příchozí mladík a sjíždí tváře před sebou nechápavým pohledem, zatímco ze sebe setřásá promočenou bundu. Všichni se zarazí, ztuhnou a až když sjedou postavu pohledem, oddechnou si.
"Siwone!" vyjekne nejmladší.
"Lekli jsme se tě! Mysleli jsme, že jsi Leeteuk-hyung," držel se za srdce Yesung a zle na něj zahlížel.
"Slyšel jsem," odpoví vysoký mladík suše a hodí bundu přes topení, aby jí nechal uschnout. "Proč se kvůli němu hádáte?"
"O to, kdo bude dneska spát s ním v pokoji," vyhrkne dychtivě Kangin a ostatní přikývnou.
"He?"
"No jo," plácne se do čela Sungmin, "Siwon u Eeteuka ještě nikdy nespal!"
"Ne?" ozve se hned několikrát a pak se dají všichni do tak nadšeného vyprávění, že by nebylo slyšet, ani kdyby jim nad hlavami začali bourat.
"Dost," křikne ještě jednou černovlasý mladík a ruce mu cukají, jak má chuť zacpat si uši. K jeho překvapení to nadopované hyperaktivní stádo ztichne a pak se dá do vyprávění Shindong.
"Víš, že všichni z nás máme něco, co nás děsí, nebo co nám kvůli něčemu brání ve spánku. Vždycky, když někdo nemohl spát, šel do obýváku tady v dormu a tam většinou zůstával. Jak víš, dveře i zdi jsou poměrně silné, takže se dalo spát na gauči a řev by nikoho nevzbudil. Ale to se stalo snad jen párkrát. Leeteuk nás tu vždycky našel a zůstal tu s námi. Někdy si povídal, jindy vyprávěl pohádky… jako by dokázal pokaždé odhadnout, co potřebujeme a vlastně i kdy se tam, rozklepaní a vyděšení, dostaneme. A vždycky usneš. Pokaždé, když je s někým hyung, usne a je v klidu až do doby, než jde Teuk všechny budit."
"Usnu, i když je nad dormem bouřka a já mám tendenci ječet při každém zahřmění. Teukie hyung prostě jakoby eliminoval všechno špatné, abys mohl spát," ozval se Wookie.
Heechul se ušklíbnul svým typickým způsobem: "Ono to není moc poznat, ale já trpím insomnií. Dvě tři noci nemůžu vůbec zabrat a přitom jsem unavený, že by mě porazila i moucha. Ale když to zjistil hyung, vždycky se mnou zůstal, alespoň na chvíli, jestli se mi povede usnout. A vážně, spím jako mimino."
"Jo, stejně protivný, jako mimino," rýpne si Kyuhyun. Chul jen zavrčí, nemá chuť se tomu ďábelskému stvoření víc věnovat.
"Takže, …" začne Siwon a pečlivě si všechno třídí v hlavě. "Leeteuk má na všechny vliv, že se jim lépe spí." Dostane se mu jedenáctinásobného pokývnutí. "A proto se hádáte? Kdo bude spát u něj v pokoji?" Znovu kývání a Siwon nervózně polkne, když si všimne, jaké pohledy po sobě někteří memberové vrhají.
"Nechci vám do toho mluvit," začne opatrně, ale když se na něj upřou ty divé a někdy až vražedné pohledy, o krok ucouvne. "V klidu," zdvihne ruce, dokazujíc, že on se žádného přetahování účastnit nebude.
"Jde mi jen o to, jestli by nebylo lepší, nechat dneska hyunga vyspat," pronese pomalu a kdyby to šlo, některé pohledy by ho zabily na místě. "Proč?" chytne se toho hned Ryeowook, taková poloviční kvočna… no, na Leeteuka nemá.
"Viděl jsem se s ním, když jsem odcházel, ještě něco řešili s manažerem… nevím, ale mám dojem, že by dneska klid a odpočinek víc, než uvítal."
Zůstanou na něm viset všechny oči v místnosti. "Myslíš," začne opatrně Heechul se zjevným napětím v hlase, "že to míří k tomu, co bylo těsně po debutu?"
"Nevím," odpoví popravdě Siwon. "Ale rozhodně nevypadá dobře. Je štěstí, že to bylo jenom v rádiu. Mám dojem, že zase nespí, protože ty kruhy pod očima by mu make up neschoval, ani kdyby ho měřil na kila. A nejspíš ho bolí hlava… nebo spíš záda, rozhodně se chvílema ledva hýbal. A nejspíš to kryje už pár dní, protože by mohl konkurovat sněhu, jak je bledý, ale snaží se to držet v sobě. Jako vždy, abychom si toho nevšimli a nedělali si starosti."
"Hlavně, že on si o nás starosti dělat může, ale abychom mu pomohli my, to nedopustí," mroukne Hangeng.
Kibum nervózně trhne rameny: "Myslíte, … myslíte, že mu tohle děláme my? Že mu ubližujeme a zase se kvůli nám sesype?"
Eunhyuk jen sevře pěsti: "To nesmíme dovolit!" Všichni přikývnou v porozumění, musejí svého leadera šetřit, vážně toho na něj je moc.
Debatu přeruší hlasité vyzvánění mobilu. Všichni se po sobě dívají, nedokáží odhadnout, čí to je. No jo, to by si museli dát na vyzvánění jiné, než vlastní písničky. Ale to není sebestřednost… jen se jim zkrátka … líbí.
"Tak čí kruci je?" zařve Donghae mávaje vlastním nad hlavou, aby dal najevo, že on je mimo hru. Všichni se jako na povel začnou hrabat v kapsách, vrhnou se k telefonům poházeným na stolech, gauči a vlastně všude, kam se může taková malá věc zatoulat.
"Mám!" zařve Sungmin a mrkne na display. "Leeteuk?" zarazí se, ale hovor přijme a kolem něj se rozhostí ticho, aby nikomu neutekla ani hláska.
"Minnie?" ozve se tlumený hlas a všichni v místnosti zkoumají, jestli se ta velká únava dá vyčíst i z jeho hlasu. Mají strach.
"Hyung! Co se děje? Kde jsi tak dlouho? Jsi v pořádku?" vychrlí ze sebe mladší a Teuk na druhé straně se jen jemně uchechtne.
"Ano, jsem v pořádku, trochu jsem se zdržel a potřebuju od vás laskavost," odpoví v obráceném pořadí na položené otázky, zatímco Sungmin horlivě nastavuje hlasitý odposlech a pokládá přístroj na stůl.
"Hrozně, hrozně mě to mrzí," začne jejich leader a snad jen hluchý by neslyšel, jak se snaží udusit v sobě zívání a mírné zakňučení, asi opravdu od bolesti, jak avizoval Siwon. "Všichni se musíte nachystat na cestu, auto tam bude za … asi tak deset minut. Je to jen na dnešní noc… doufám," následuje další hluboký povzdech.
"Hyung, co se děje?"
"Nic jen… řeknu vám to potom v autě, ano? Jen potřebuji, abyste se připravili. Něco na spaní, hygiena, možná pro jistotu sp… ale ne, to nic. Žádné gely, zbytečné oblečení, vložky do bot. Jde opravdu jenom o tu noc. Moc vás o to prosím …Musíte být připravení co nejdřív a táhnout toho co nejméně, můžete to pro mě udělat? Prosím?"
"J-jasně," zakoktá Min, zcela vyvedený z míry. O co se tu hyung snaží?
"A Mine?" ozve se ještě jednou z repráčku hlas nejstaršího následovaný zaskučením, které se pokouší maskovat za zakašlání. To mu nikdo nesežere.
"Hmmm?"
"Popros Wookieho, aby sbalil i nějaké jídlo, na snídani a na večeři teď taky, pokud jste ještě nejedli."
"Ne, chtěli jsme počkat na tebe," vyhrkne Ryeowook a až potom mu dojde, že o nich vlastně neví a připlácne si dlaň na ústa, ale už je pozdě.
"Ry," pozdraví hyung i věčného maknaeho a obrátí svá slova k němu: "Prosím, opravdu toho neber moc, musíme to nějak vydržet, ale potřebuji, abyste byli hotoví co nejdřív. Když tak popros Donga, Ina nebo zkrátka někoho, ať se to rozdělí a vy se nestrháte."
"Dobře," odpoví nervózně druhý nejmladší, načež se s ním i Sungminem osoba na druhé straně rozloučí a v místnosti se rozhostí ticho.
"Má někdo z vás tušení, co to mělo znamenat?" zeptá se Eunhyuk ostatních s pohledem stále nevěřícně upřeným na stůl, jako by se Teuk mohl ještě ozvat a vše mu vysvětlit.
Heechulovi přes tvář přeběhne bolestný výraz, teď když nemusí před managmentem držet masku arogance a nezájmu, je jeho tvář otevřená jako kniha a vyjevuje se jeho pravá povaha. Mrkne k hodinám: "Ani v nejmenším. Ale pokud Leeteuk tak spěchal, něco je špatně. Auto tu podle něj bude za chvíli, máme tak… sedm minut? Tak do práce!" zavelí, jako nejstarší v danou chvíli a všichni se rozprchnou jako tajfuny.
"Pět minut," vyhekne Yesung o řečenou chvíli později s taškou přes rameno vleknoucí za sebou Kibuma a Hangenga.
"Kde je Kyu?" ozve se Hee ze změti těl, jak se všichni zároveň snaží nasoukat do bot a bund, které v daném spěchu vypadají všechny stejně.
"Tady," hekne nejmladší, jak smykem brzdí přede dveřmi do chodbičky, ovšem ponožky mu příliš nepomůžou a tak plynulým pohybem narazí do Siwona, strhne s sebou Donghaeho a zastaví se až o Shindonga, na všechny se omluvně koukne, ukloní se a už se rve do posledních bot, které tu zbyly.
"Hej! Ale ty nejsou moje!"
"Neřeš to!" ozve se několikahlasně. "Máme být dole do tří minut, když se narveme do jednoho výtahu, bude to tak tak. Vždyť to je jen na cestu, na místě už se potom upravíme. A… sakra, Wooku!" vylétne z Eunhyuka a nevěřícně zírá na hromadu tašek s jídlem, které s sebou to mrně vleče.
"Teuk řekl nebrat toho moc…" připomene mu jemně Hangeng. Druhý maknae si však jen pohodí ofinou a zamručí: "Ignoranti."
"He?"
Střelí po nich pohledem a jme se je tlačit ze dveří: "Neříkalo se, že pospícháme?" pronese nebezpečně sladce a několik členů skupiny nacpe do výtahu.
"Ale Wookie…"
"Došlo někomu z vás, že nás je třináct a v jídle se sotva zpátky nedržíme?" zvýší to mrně hlas a herdou do zad pošle do výtahu i Yesunga, který se mu připletl pod ruku.
"Pomůžu ti," ozve se za ním Shindong a popadne dvě tašky.
"Díky."
"Jeď s ostatními, my už to po těch schodech seběhneme. Nebo odchytneme druhý výtah. Spěchejte," ozve se Siwon a spolu s Kanginem a Kibumem si rozdělí věci a už klušou dolů.
Tentokráte pro ně přijel jen malý tourbus, celý černý s temnými skly, aby nebylo poznat, kdo je uvnitř. Rychle se do něj naskládali a zvědavě se rozhlíželi, kde jej jejich leader, aby se mohli konečně zeptat, co se to děje a taky mu trochu vynadat za to, že se přepíná. Ale drobná světlovlasá postava nikde.
"Kde je hyung?" nakloní se Siwon k řidiči a ostatní natahují uši, aby jim nic neuniklo.
Postarší muž sešlápne plyn a proplétajíc se do hustého provozu nočního Soulu odvětí jen na půl úst: "Jedeme pro něj."
O pár minut později už brzdí před budovou Kiss the Radio. Leeteuk ale nikde. "Jděte pro něj dovnitř," broukne jen šofér a ani nezhasne motor. Všichni členové Super Junior se po sobě nervózně podívají. Co se to tu děje?
Heechul se nakonec zvedne ze své sedačky, která je nejblíže ke dveřím, a rychlým krokem zmizí za prosklenou vstupní zdí.
Rozhlédne se kolem sebe a pohled mu padne na schoulenou osůbku v bílém na jedné ze sedaček.
"Hyung," sníží hlas pro případ, že by jejich nejstarší spal. Když se k němu však zvedne pár hnědých očí, zalapá po dechu. "Teuku…"
Klidně se dívá do těch vytřeštěných očí. Vidí v nich strach a zoufalství stejně, jako oddanost a odhodlání. Nediví se, ví, jak ho poslední dny vyčerpaly a ta bolest zad od věčně poskládaných… ne, nesmí na to myslet, jinak si každé bodnutí bude uvědomovat ještě víc.
Vykouzlí úsměv a pomaličku se narovnává, aby se zase nezhroutil v návalu bolesti. "Chullie," zvedne k němu ruku, která proti té druhého chlapce vypadá drobně a bledě a nechá se vytáhnout do stoje. Je mu pomalu ale jistě lépe, cítí tu sílu a lásku z druhého hocha, což je přesně to, co teď potřebuje.
Heechul si ho opatrně opře o sebe a vede je ven, Zad se nedotýká, což jen oceňuje. Vylezou po schůdcích a mladší jej opatrně, jako by byl křehká figurka, usadí na jeho místo. Stejně se ale neubrání trhnutí, které všichni ocení nesouhlasným zamračením. Ví, že se budou starat a vyptávat, ale teď musí mluvit on.
"Děkuju," mroukne směrem k Cinderelle a pak se očima zaměří na všechny ostatní. "A vám taky moc děkuju. Zvládli jste to naprosto skvěle."
"Hyung," přeruší ho Wookie a nervózně si poposedne: "Co se to děje? Proč tohle všechno?"
Leeteuk si povzdychne a pak sáhne do vnitřní kapsy bílé bundy, kterou má na sobě a vytáhne svazek papírů zakonzervovaných v igelitu. Podá je nejblíže sedícímu Kyuhyunovi a všichni se nahrnou kolem, nevnímaje, že už jsou zase na cestě spletitými uličkami Soulu.
"Výhružné dopisy?" zarazí se Kangin zatímco jeden list převrací v rukách. "Teuku, takových už tu bylo…"
"Ne," šeptne leader a zatne pěsti, cítí se tak bezmocný, když neví, jak ochránit svoje kluky. Znovu sáhne do kapsy a tentokráte vytáhne v důkazním sáčku jednoduchý přívěsek na řetízku ve tvaru poloviny srdce a náušnici v podobě černé hvězdy.
Všichni zalapají po dechu. Donghae vrhne po Eunhyukovi vyděšený pohled, sklouzne pohledem po jeho šíji a je vidět, jak panikaří, když nenachází to, co hledá. Další oči se zase zaměří na leadera, kterému v uchu chybí ona náušnice.
"To…"
"Sundáváme všechny šperky jen v rádiu, kvůli Yongeemu, manažerovi rádia. Nevidí to rád, a když nás o to požádal, vyhověli jsme." Na chvíli se odmlčí a zavře pálící oči. Jako leader není všemocný, i na něj už je toho příliš. "Vidíte, jak blízko byli? Jak blízko až k vám se dostali? Jak málo stačilo k tomu, aby mi vás vzali? Kohokoliv?" odráží se v jeho hlase trýznivá bolest a bezmoc, která ostatním div nevhání slzy do očí. Ví, že se o ně Leeteuk stará víc, než jiní leadeři v jiných skupinách, ale až takové zoufalství při pomyšlení na to, že by někoho ztratil, je málem zabije.
"Hyung," vzlykne Ryeowook a skočí mu kolem krku. Napne se a skousne si rty, aby zadržel další zaskučení, ale je mu to k ničemu.
"Promiň, promiň, omlouvám se, mrzí mě to, je mi to líto, bolí to moc?" odskočí od něj věčný maknae a chrlí ze sebe zoufalé věty mezi vzlyky. Když je Leeteuk takhle vážný, bojí se.
Ten ale jen zavrtí hlavou a na tvář dostane násilím drobný úsměv: "Jsem v pořádku. To nic, Wookie."
Následné ticho přerušované jen tlumenými vzlyky přeruší až Shindong: "Leeteuk, proč to ale berete tak vážně? Já vím, je to znepokojující, ale napadlo tě, že to možná jenom zveličujete?"
Blýskne se po něm hned několik nemilých pohledů, ale to ho nezastaví. "Myslím to tak - jsme před kamerou každou chvíli. Naše fotky během pár minut oběhnou svět. I fanoušci ví, co běžně nosíme. A na internetu kolikrát rozebírali zrovna některé náušnice. A řetízek od Haeho? Vždyť z toho ELFky nemohly ještě půl roku a hnaly se za tím, od koho jí Hyuk dostal a jestli je od Haeho a jestli spolu něco mají…Hyung, já to rozumím, že si o nás děláš starosti, ale tohle se dá koupit v každém druhém obchodě v Soulu a na internetu to najdeš během pěti minut. Může to být jen nějaká souhra náhod. Mohla vám je nějaká nová uklízečka sbalit, jestli je fanda a tohle je jenom anonymní dárek od někoho z obdivovatelů. Nebo to udělala omylem, a aby nebyla obviňovaná, tak je prostě jenom poslala zpátky. A v kombinaci s těmi dopisy z toho vznikla taková bublina. Kdoví, co to může být."
Několik memberů se po těchto slovech trochu uklidní a poskládá papíry zpět na jednu kupičku. "Zní to… docela reálně," vypadlo ze Sungmina, který už se tolik nemačká na Kyuhyuna.
"No tak, Teukie," položí mu na rameno dlaň Kibum a jemně stiskne. "Jsi přetažený. Nenecháme tě ani pořádně se vyspat. Pořád za tebou chodíme s pláčem, strachem, starostmi, přáními i jen tak. A když ne my, tak na tebe tlačí shora. Nedáváme ti ani chvilku klidu. Potřebuješ se pořádně vyspat a nabrat nové síly, hyung, abys nás pořád mohl takhle dobře vést. Pojď, řekneme řidiči, aby nás zavezl domů, dáš si horkou sprchu, a nebo líp, vanu, Wookie a třeba já ti uvaříme něco hodně vydatného, po čem nabereš síly a pak si od Heechula vezmeš prášek na spaní a pořádně se prospíš. Není nám pět, abychom to nezvládali. I když se tak někdy chováme. Taky nám musíš dát nějakou zodpovědnost a ne všechno vláčet sám. Ničíš se, hyung. Už jednou to tu bylo. Podruhé už tě do toho spadnout nenecháme!" zakončí svou řeč a dívá se mu hluboko do tmavých očí.
Sklopí pohled a oči se schovají za víčky, tmavé řasy vrhají stín na jeho tvář, splývající svou tmavou barvou s kruhy pod očima. Má pocit, že jeho mozek už jede jen na výpary energie, tělo už sotva funguje v nejmenších úkonech. Povzdechne si a zavrtí hlavou. Zachytí několik nesouhlasných pohledů, ale ví, že nemůže ustoupit.
"Nejde to," špitne.
Ticho následující po jeho slovech znovu přeruší až Siwon. Přejde k němu, lehce mu klesne k nohám, usadí se, hlavu si opře o sedadlo za sebou tak, že se mu dívá přímo do očí. "Mluv!"
Hodí po něm nechápavý pohled, ale Siwon se jen ušklíbne: "Takhle se tváříš vždycky, když to, co říkáš, není ještě celá pravda a máš iracionální pocit, že vinu za to hodíme na tebe a nejmíň tě za to přizabijeme," odfrkne si a chytne ho za dlaň, kterou má položenou na koleni a stiskne. "Leeteuk - hyung," změní hlas na naléhavý: "pořád jsme to my. Pořád tě máme rádi. Záleží nám na tobě a vždycky záleželo. My ti neublížíme. Nebo si ještě pořád myslíš, že ano? Pořád nám nevěříš?"
Tentokráte mu zní zklamaně. Svěsí hlavu; ví, že klukům tímhle ubližuje.
Zatřepe hlavou; tohle vyřeší až později. A i kdyby nikomu… jo, Siwonovi věří. On na něj dá pozor. Vždycky dával. I kdyby byl špatný, Won ho ochrání, než to bude moct dělat někdo jiný.
"Když začaly chodit ty dopisy," začne ztěžka a při některé vzpomínce se sem tam otřese. "Byly skoro jako ty ostatní. Taky jsem jim nechtěl věnovat pozornost. Jenže chodily pořád, ve stejný čas, ve stejné obálce, se stejným vystřihovaným písmem. To už mě trochu znepokojilo. Hlavně to, jak začaly být pořád agresivnější a hlavně, konkrétnější a znepokojivě přesné co se týče toho, jak vypadá náš rozvrh a jak se k nám dostat. Ten poslední, co má policie ještě u sebe byl pravděpodobně psán krví. Ale co je znepokojivější, přišlo s tím tohle," kývne k sáčku se šperky.
"Proč znepokojivější?" kníkne Sungmin, takhle zlomeného hyunga nejspíš ještě neviděl.
"Protože s nimi přišel v tomtéž sáčku i pár lidských prstů," vydechne rychle, pak cítí, jak bledne a zvedá se mu žaludek, pevně semkne oční víčka a zhluboka dýchá. Cítí, jak mu Siwon svírá dlaň a jak mu palcem přejíždí po kůži, někdo na něj mluví, ale jemu hučí v uších, ta nejhorší vzpomínka se dere do popředí jeho mysli, snaží se ho pohltit…
Až hodně hlasité: "Jungsoo!" a skoro až bolestivý stisk na rameni ho vrátí zpátky. Je v předklonu s hlavou mezi koleny, proti čemuž záda důrazně protestují, něčí dlaň na rameni, ruku mu stále svírá nejvyšší z nich. Ještě jednou se zhluboka nadechne a zachraptí: "Už dobrý."
Opatrně se narovná, což ale bolest zad stejně nemírní, takže zatne čelist a pokračuje v znepokojivých informacích. "Okamžitě jsme dali vědět policii, ale ta to považovala za atrapy. Odvezli si všechno na stanici, ale mezitím přišel ještě jeden vzkaz. Proto jsem dneska Hyuka s Wonem vypakoval z rádia tak brzo. Vyhrožovali výbušninou. A tu jsme tam opravdu našli."
"A tys tam jen tak zůstal? Proč jsi odtamtud okamžitě nezmizel? To bys nás tu nechal bez leadera? Bez nejvěrnějšího přítele? Ty by ses vážně nechal zabít?!" vyskočí Han Geng a vytřeštěně na něj hledí, stejně, jako i ostatní.
"Stejně bych neodešel," zamumlá. "Dokud nebudu vědět, že jste v bezpečí, musím stát mezi vámi a hrozbou a ochránit vás. Ale to je jedno," znovu se vrátí k tématu, když vidí, jak se ostatní nadechují k protestům. "Potřeboval jsem vás dostat z dormu. Technici už by to tam měli prohledávat, protože tam bude pravděpodobně další výbušnina. Pro takové účely jsem hned po debutu nechal zařídit bezpečné místo, kam teď jedeme. Nejdřív zajedeme do jednoho skladiště. Tam čeká druhé auto, ale my nepřestoupíme a budeme doufat, že kohokoliv, kdo by se vás snažil dostat, to nenapadne a pojede za vějičkou. Pak teprve pojedeme do skrýše. Není to daleko. Ale je tu problém," skousne si nervózně ret a přejede po všech očima.
Kyuhyun se nervózně zavrtí: "O co jde?"
Povzdechne si: "Když jsem to zařizoval, nenapadlo mě, že by to mohl být problém. Je tam jen jedna velká místnost na spaní, takže se budete muset trochu mačkat. A sprcha taky není perfektní. Hlavně nevím, jestli bude stačit horká voda. A budete muset spát ve spacácích… Zvládnete to? Uděláte to pro mě? Dovolíte mi vás ochránit, jen aby zjistili, jestli doma nehrozí nebezpečí? Prosím?"
Jako by šlo tomu pohledu odolat, pomyslí si všichni a kývnou. Hrozba visící nad jejich hlavami a leaderovo přemlouvání je dostatečnou zbraní.
Usměje se a na chvilku zavře oči. Když se pak podívá znova, už jsou skoro na místě.
Vyskáčou z auta skrytí ve tmě a za nejstarším se prosmýknou do jednoho z domů a dolů do sklepa, kde Teuk rozsvítí a naskytne se tak pohled na útulnou místnost plnou spacáků a karimatek s dveřmi do koupelny a malé kuchyňky.
"Tak, a teď si lehneš a necháš to na nás!" tlačí ho před sebou nekompromisně Shindong a jeho síle se nemůže rovnat ani ve své nejlepší kondici.
"Dongůůůůůů," zakňučí a snaží se vysmeknout. "Wookie potřebuje podporu, když bude bouřka. A Chullie včera nespal. No tak, jen počkám, až všichni zalehnete a usnete a půjdu spát taky. Slibuju!" Nehraje fér, ví, že jeho štěněčím očím sotvakdo odolá a patřičně toho využívá. Nakonec ale dosáhne svého, všichni s trochou remcání zalezou a nezapomenou mu připomenout, že jestli nepůjde spát, poznají to.
"Hyung?" ozve se z jedné strany pokoje a zpod chumlu textilií vykoukne rozcuchaná Donghaeho hlava následovaná Eunhyukovou, jak leží co nejvíc u sebe. "Zpívej, prosím! To usneme vždycky, rychle a dobře."
"Jo!"
"Prosím."
"Hyung, prosím," ozývá se ze všech stran. "Tak dobře," usměje se lehce a klesne na židličku v rohu. Sotva stojí, ale co by pro ně neudělal. Hlas se mu začne kolébat v melodii jednoduché ukolébavky. Stačí chvilka a všichni spí. Aby taky ne, když má takovou moc. Vlastně mu tím víc než nahráli. Pousměje se a zamíří do koupelny. Potřebuje si spravit záda. Nevšimne si ale, že Siwon jeho píseň neslyšel přes sluchátka v uších. Jen co za ním zaklapnou dveře, dvě hnědé oči se otevřou.
Košili ze sebe setřepe, z kalhot skoro vypadne a pak se konečně zapře dlaněmi o umyvadlo a začne pomalu roztahovat obrovská bílá křídla.
Jen ve volných kalhotách vyleze z koupelny, na tváři opět spokojený výraz, nesložená křídla jemně šustí a konečně ho nesužuje bolest z toho, jak je pořád musí držet neviditelně u těla. Znovu se posadí na židli a pohledem přejíždí po uvolněných tvářích. Má tyhle kluky rád. Všechny. Možná…možná by jim jednou mohl říct, co je vlastně zač. Třeba by ho neodsoudili. Snad jednou…
"Hyung?" ozve se najednou z jednoho kouta. Poplašeně se otočí a bleskově chce křídla složit, ale ví, že je pozdě. Siwon na něj hledí s pusou dokořán a fascinací v očích.
"Wonnie," kníkne zoufale. "Jakto, že nespíš!" snaží se všechno urovnat, v hlase panika.
Ten však jen vstane a přejde až k němu, nedbaje, že se strachem lepí na zeď.
"Hyung," šeptne. "Neboj se. Já ti nic neudělám."
"Taky mě zavrhneš!" najde si cestu ven první vzlyk a Wonovi se sevře srdce. A má vztek. Vztek na ty, co v minulosti tomuhle andílkovi, ať už doslovně nebo v přeneseném významu, tak moc ublížili.
"Teukie…"
"Ne!"
Chvíli je ticho, pak si Siwon sedne na zem a hledí mu do tváře. "Něco ti budu vyprávět, ano? Už od dob, kdy jsem byl malý a otec mě bral do kostela, mi tamější pastor tvrdil, že mám andělský hlas a že ke mně náleží jako partner jedině další anděl. Že Boží vůle je ta, že k sobě láskou připoutám anděla, budu ho živit láskou i kdyby se měl křídel vzdát. Jako malý jsem to nechápal a sledoval sochy andílků v kostelech a přemýšlel, jak ho k sobě připoutat. Když jsem dospíval, kolem mě se motala spousta děvčat, ale nikdy jsem nevěřil, že nějaká z nich je anděl. Pak jsem přišel do skupiny, otec se mě zřekl a já myslel, že se už nikdy nesetkám s andělem a nevyplním boží vůli, protože jsem nečistý. Až do teď."
Opatrně zvedl hlavu a zadíval se Siwonovi do tváře, na které hrál jemný úsměv. "Nerozumím ti," znovu vzlykl, ale nenechal žádnou ze slz stéct.
Siwon se usmál a natáhl ruku, takže se špičkami prstů dotýkal jednoho z peříček z křídla, které leader nevědomky opět rozložil. "Vždycky jsem anděla viděl jen jako metaforu a hledal ho na špatných místech. A pak jsem zjistil, že mě přitahují víc kluci, než namyšlená děvčata a já přestával věřit v to, že Boha nezklamu. Až teď jsem zjistil, že ten, o kom se mi zdává, je mým opravdovým andělem."
"Wonnie…"
"Našel jsem svého anděla a chci mu dát lásku. Věříš mi?"
V příští vteřině už se mu leader vrhnul kolem krku, horké slzy nechal rozpíjet v jeho košili a mezi vzlyky opakoval: "Miluju tě. Vždyť já tě miluju, Wonnie."
"Já tebe přeci taky," zašeptal Siwon a přimknul si to drobné tělíčko k sobě blíž, načež se kolem nich ovinula měkká křídla jako hradba, za kterou už nikdo a nic nemůže.
"Díky, Bože, za to neuvěřitelné štěstí," pomyslel si Siwon.
"Děkuju, Pane, za to, že jste mi nechal křídla, když jsem padnul. Děkuju za to, že jste mi do cesty dal moje kluky. Děkuju za něj," mihlo se v hlavě Leeteukovi.

"Děkuju." A jejich rty se setkaly v něžném polibku.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 dg-entertainment dg-entertainment | 23. prosince 2013 v 23:24 | Reagovat

Aňuu :3 nyaaa *pláče dojetím* angel leader Teukie ... Můj bias s křídlama miluje mého druhého biase :3 aňuuuuu co víc chtít?
Píšeš fakt skvěle :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
LAYOUT BY: KIM LULA | purple-line.blog.cz